Hard rock

zdroj: čítajte viacej - https://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/kapely/

Pokud si dnes položíme otázku, co si obecně představujeme pod pojmem „rock“, jako první se nám v této souvislosti vybaví styl, který se objevil v druhé polovině šedesátých let – hard rock. Nejenže si většina lidí ani nevzpomene na jeho motorového synka – heavy metal – nebo na ikony crossoveru a grunge z devadesátých let, ale přehluší se dokonce i vjemy spojované s Beatles (beat) a Rolling Stones (rhythm&blues). V čem tkví toto jeho překvapivé vítězství?

Má několik důvodů, my si uvedeme asi tři nejdůležitější. Zaprvé – hard rock se zrodil v pro něj šťastné době. Ve druhé polovině 60. let vlasatá youth culture prožívala vrcholné stavy euforie neboť kulturní revoluce, kterou svými svobodomyslnými názory, chováním a uměleckými prostředky rozpoutala, mocnou silou zaútočila na celý tzv. civilizovaný svět a dosáhla prvních velkých vítězství. Generace rodičů mladých rebelů, dosud upnutá v křeslech suchého a přísného konservatismu, byla zděšena; vojsko jejích vlastních dětí se postaralo o pravděpodobně největší generační vymezení, jaké kdy v novověku vzniklo. Jejími myšlenkovými a morálními výdobytky a osvědčenými „pravdami“ velmi okatě opovrhovalo. Starší generaci náhle začalo být jasné, že tuto rebelující mládež prostě musí vzít na vědomí, jinak se octne v defenzívě a ony nůžky generační propasti se ještě více rozevřou. Takže, i když se zjevnou nechutí, přesto musela akceptovat i uvolnění veškerých jí dodržovaných tabu, která mladí rebelové svým novým myšlením nekompromisně prolamovali. Jednalo se zejména o tabu společenská (jiné normy chování, mluva, humor, móda), z nich vycházející tabu sexuální (větší promiskuita, otevřenost při sexuálních otázkách, rasově odlišné páry) a samozřejmě tabu drogové, vyplývající z rozšíření okruhu látek způsobujících změněné stavy vědomí (k tolerovaným chlastu a tabáku se přiřadily halucinogenní drogy). Bylo to vítězství „změny myšlení“. A do rytmu tohoto vítězství YC vyhrávala její vlastní, řádně hlasitá muzika – a tou byl rock. Čím hlučnější, tím lepší. Stal se jejím základním jazykem a vyjadřovacím elementem.Beatles, Stouni, Doors nebo Jimi Hendrix byli povýšeni na božstvo nové drogové éry.

Za druhé – onen rozlet YC měl oporu v dobrém ekonomickém zázemí jak Ameriky, tak Británie a Západní Evropy. Mládež se tedy mohla na svůj boj s konservatismem předcházející generace dobře připravit. Mohla kašlat na konvence, mohla se sexuálně vyžívat, mohla se bezproblémově oddávat hrátkám s muzikou, drogami a vším novým, co jí provázelo. Mohla se chovatsvobodně, přičemž svoboda v tomto případě znamenala odlišení, vymezení. A hard rock, dosud nejhlučnější rockový styl, ono vymezení se mladé kultury vůči předchozí generaci dokázal ještě více zvýraznit.

A ten třetí důvod? Beatles, Rolling Stones, Dylan, Hendrix, Cream, Who, ti všichni pomohli rocku dostat se na ten nejvyšší vrchol zájmů mládeže 60.let – aby taky ne, vždyť byli jejími idoly a symboly. Nadto dokázali svým skladatelským mistrovstvím posunout tento zájem o žánr ještě na několik let dopředu, což samozřejmě mělo i své obchodní důsledky. Skupiny, které přišly po nich, tak mohly využívat nejen muzikantský potenciál těchto legend, a dále ho ještě rozvíjet a vybrušovat, ale díky jmenovaným velikánům mohly využít i postupné masovostirocku, která vedla k jeho jakémusi akceptování, pochopení či přímo zoficiálnění. Nehledě na fakt, že onen masový zájem dokázal těmto novým kapelám zvětšit i jejich bankovní konta. On byl rock sice stále rebelskou kontrakulturou a zejména konservativní politické síly ho nenáviděly (dodnes je z valné většiny „nepravicový“), nicméně mediální svět ho zbožňoval, zejména jeho excesy. V 70. letech se navíc bývalí hippíci zatím sice ve velmi omezeném počtu ale přesto, připravovali na převzetí vysokých pozic v showbyznysu, médiích, marketingu či reklamě a jelikož byli bigbítem doslova „odkojeni“, vůbec se nebránili jeho skrytému prosazování v různých oblastech života, eventuelně tak trochu alibistickému povyšování jeho některých větví na piedestal umění. Což samozřejmě vyvolávalo zase zpětnou reakci na další vrstvy společnosti a tak dále – důsledkem těchto pohybů pak byla skutečnost, že se rock pomalu rozléval do větší sociální i generační šíře a stával se běžným.

Jestliže tedy 60. léta měla několik „opravdových“ rockových hvězd, které svým nezřízeným hédonismem definovaly tzv. rockový (nebo „rockerský“) styl života (Brian Jones, Keith Richards,Jimi Hendrix, Janis Joplin, Jim Morrison), přičemž část z nich na něj také dojela, v 70. letech se to rockovými požitkáři začalo jen hemžit a navíc získali pro své divoké chování i jistý společenský status. A právě nejvíc těchto rockových hvězd zplodil hard rock a jeho substyly (kapely Led Zeppelin, Black Sabbath, Deep Purple, Queen, Kiss, Aerosmith, New York Dolls,David Bowie, Sweet, Slade, Thin Lizzy atd.).

Hard rock a jeho historické etapy

U hard rocku rozeznáváme přibližně čtyři ani tak ne vývojová jako spíše historická údobí. Zdálo se totiž, že styl je natolik vybroušený, že žádný vývoj ani nebude potřeba, což se nakonec ukázalo jako kardinální omyl. Proto u členění jednotlivých období raději vycházíme z hledisek společenských a obchodních, z kterých lze vydedukovat zvýšení či pokles zájmu o tento žánr.

To první období, časově velmi volně ohraničené léty 1966 - 1968, spojujeme zejména snástupem hard rocku, jemuž vévodili první pionýři tvrdých kytar - americký genius Jimi Hendrix a ostrostřelci z britských skupin Cream (E. Clapton), The Who (P. Townshend) aYardbirds (J. Beck a J. Page). Tedy - ony se tvrdé riffy objevovaly v písničkách i předtím, za úplně první bývá kupříkladu považován ten v songu „You Really Got Me“ skupiny Kinks. A určitě si vzpomeneme i na další: Stouni měli „Satisfaction“, Troggs „Wild Thing“, tvrdé riffy by se našly třeba u Yardbirds nebo dokonce u Beatles. Bohužel zvukové možnosti zatím ještě nebyly na takové úrovni, aby dodaly skladbám onu dráždivou hutnost. Ta přišla až se jmenovanými pionýry tvrdé kytary a jejich partami. V letech 1968 - 69 je následovaly britské soubory Jeff Beck Group, Led Zeppelin, Deep Purple, Free či Black Sabbath a severoamerické formaceSteppenwolf, Iron Butterfly, Blue Cheer, Mountain, Guess Who, přičemž zvláštní zmínku si zaslouží detroitské řinčivé party MC 5, Stooges, Amboy Dukes a některé další, dnes již zapomenuté skupiny. Hudba, kterou tyto kapely předváděly (tedy až na zlobivé detroitské) sice dosti zásadně vycházela z blues s občasnými jazzovými názvuky, ale její provedení – to byl naprostý hlukový masakr. I samotní posluchači si v tomto prvním období teprve navykali na decibelový rachot, ale z ohlasů, které na desky a koncerty jmenovaných skupin přicházely, lze vyčíst, že si na něj zvykli velmi rychle.

Další etapu můžeme pracovně nazvat „zlatými léty hard rocku“ a její přibližné časové určení lze situovat do let 1969 – 1976. V tom čase se vyrojila spousta výborných a zajímavých kapel, které do žánru přinášely další aspekty ať už hudební (přejímání prvků dalších stylů – viz výše) nebo vizuální (pyrotechnické efekty, divadelní show, hororový nebo sci-fi design interpretů atd.). Najednou bylo nutné z obchodních důvodů scénu nějakým způsobem rozlišit, protože hardrockové riffy se objevovaly (ať už jako základní prvek nebo jen jako oživení) v celém širokém spektru tehdejší rockové hudby. Své zastoupení měl v zemitém blues rocku (nazývaném v Americe jižanský rock), dále blýskavém glam rocku, melodickém pop rocku, sférickém a komplikovaném art rocku, experimentálním progressive rocku, hardrockové figury používali i někteří jazz-rockeři.

Pionýři prvního věku v tomto období, až na výjimky způsobené rozpadem kapely, osobní smůlou či při nejhorším smrtí, figurovali coby hlavní ikony. To nejslavnější a nejlepší ze žánru vytvořily soubory tzv. „britského triumvirátu“ Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple. Ale měli schopné konkurenty – v Británii (namátkou Uriah Heep, Nazareth, Free, Bad Company,Atomic Rooster, Faces, UFO, Rainbow, Jethro Tull, Queen, D. Bowie, T-Rex, Slade, Sweet), Irsku (Rory Gallagher Band, Thin Lizzy), v USA (Mountain, Grand Funk Railroad, Alice Cooper,New York Dolls, Kiss, Aerosmith, Ted Nugent, Blue Öyster Cult, ZZ Top, Lynyrd Skynyrd,Montrose, Van Halen) i v Kanadě (BTO, Rush), Austrálii (AC/DC), Nizozemsku (Golden Earring) a Německu (Lucifer´s Friend, Scorpions).

V tomto období se hard rock stal prakticky mainstreamem a tím i výhodným obchodním artiklem. Bohužel nárůst obrovského množství kapel v polovině sedmé dekády způsobil jeho inflaci – moc nového se v žánru už vymýšlet nedalo, a tak spousta part už jenom opakovala úspěšně zavedená klišé. Objevovaly se podobné a mnohdy téměř stejné riffy, dokonce podobné a mnohdy i stejné písně, lišící se snad jen v textech. Jak každý vykrádal každého, pro posluchače začaly skupiny splývat, byly stále více zaměnitelné s jinými.

Dále - jmenované vrcholné soubory stylu odehrávaly své koncerty ve velkých sportovních halách nebo stadionech, kde nemohlo dojít k bližšímu kontaktu s divákem, jako třeba v klubech. A tak pozvolna narůstalo odcizení se publiku. Pokud budeme konkrétní, tak třeba na ostrovech se toto odcizení hodně prohloubilo tím, že britské megastars harcovaly zejména po Americe, kde se dala vydělat spousta peněz a na svou rodnou hroudu se moc nehrnuly. Každý je tam přec znal. Klasickým příkladem jsou třeba Zeppelíni. Navíc okázalá prezentace hédonismu, vycházející z okřídleného hesla „sex, drogy a rock´n´roll“, podpořená tučnými konty vlasatých rockerů, začala v době, kdy ekonomika zejména v Británii padala na hubu, nejmladší rockové fanoušky vcelku slušně srát. A přišlo, co zákonitě přijít muselo – narcistické, pačesaté a často vykoksované superhvězdy byly jakoby naráz vystřídány ježatými, šklebícími se figurkami nového undergroundu, pocházejícími z dělnické třídy, které ve svých tříakordových výstřelech přinášely poselství zmaru, zpackaného života a profízlované společnosti, ve které beztak nikdo nemá budoucnost. Objevil se punk rock.

Hard rock si nejdříve nebezpečí punku neuvědomoval. Prodeje desek sice od poloviny 70.let klesaly, ale pořád se ještě nejednalo o nějaký strmý propad. I na stadiony stále chodila spousta lidí, takže jakoby nebylo čím se znepokojovat. Najednou se ale britské hardrockové hvězdy začaly vytrácet z obálek hudebních časopisů a jak nemáte na své straně média, můžete to rovnou zabalit. Navíc spousta háratých kapel se potácela s obvyklými problémy (stagnace nápadů, personální výměny, drogy, úmrtí atd.), takže ani moc nevystupovala a ona špinavá punková kometa společně s dalšími novovlnnými styly (new romanticism, futuristic rock, gothic rock) si pro své jednoduché šlapavé songy vyuzurpovala celkem slušný prostor a tím i dobré obchodní odbytiště. I tak ale v těchto letech (cca 1976 – 1981), některéhardrockové kapely, hlavně v Americe, vcelku slušně prosperovaly, zejména z důvodu, který jsme už uvedli - styl se stal rockovým středním proudem a lidé si na něj prostě zvykli. Objevovaly se uhlazenější partičky s jemnějším, „hodnějším“ zvukem, výraznou melodikou a se slušně propracovanou kompozicí skladeb jako třeba Boston, REO Speedwagon, Foreigner,Journey, Styx, Toto, Gamma, Cheap Trick nebo Asia a ELO (Britové). Byly označované jakoAOR (rock pro dospělé) a se svým melodickým bigbítem jakoby stále vládly.

V Británii ale nutně musela nastat změna. Pokud party z ostrovů jezdily po USA a Kanadě, všechno bylo v pořádku - davy šílely, penízky se sypaly -, ale pokud se vrátily domů, nikdo se o ně příliš nezajímal. Muselo se nějak reagovat na přidrzlé punkové hajzlíky a novovlnné intelektuály. První to pochopili pohrobci Deep Purple a postavili tři nové kapely Rainbow (R. Blackmore, později Glover), Ian Gillan Band (I.Gillan) a Whitesnake (D. Coverdale, J. Lord, I. Paice). Snaha to sice nebyla špatná, ale staří kozáci stále zůstávali kompozičně u zavedených klišé.

Prvním impulsem pro změnu v žánru se stali až australští AC/DC, jejichž dirty rock se začal valit z anglických klubů právě v době vzrůstajícího punkového boomu – tedy v roce 1976. Jejich mladé chuligánství, surový drsný bigbít a proletářský vzhled (tedy až na školní uniformu A. Younga) vytvořily skvělý protipól k první generaci punkových skupin. O rok později se navlékli do kůže němečtí Scorpions; rezignovali na podněty psychedelického hard rocku a la Hendrix, svůj sound zjednodušili, hodně zrychlili a – Británie byla jejich. Zvýšená rychlost je záchrana – tohle už dávno věděl jistý Ian „Lemmy“ Kilmister, když zakládal svou brutální crew Motörhead. Nakonec kapela nasadila tak drsný a vulgární sound, že první desky jejich label nechtěl ani vydat. Z hard rocku se na metal velmi úspěšně přeorientovali i Judas Priest. Pak přicházeli další – Iron Maiden, Saxon, Diamond Head a tuto záplavu nových kapel tvrdého rocku novináři nazvali New Wave Of British Heavy Metal. Léta 1978 – 81 jsou pro formování těchto ansámblů nejdůležitější – kapely dokázaly otupit ostří punku (no, on se spíš odrovnal sám), převzaly si od něj jeho rychlost a zpočátku také sociální témata a bez bázně a hany vstoupily do 80. let, která jim nakonec vyhrávala do jejich vítězného pochodu. Hard rock tak přežil, neboť ho zachránilo jeho rychlejší a divočejší dítko - heavymetal.

V 80. létech zavedené hardrockové skupiny zjistily, že je pro ně výhodnější nová alba příliš nevydávat, ale spíše koncertovat se starými osvědčenými songy, natáčet klipy, prodávat různé cetky a využívat svého jména jakožto obchodního pojmu. Co se týče rocku - tuto dekádu hudebně ovládaly heavy metal a čím dál popovější nová vlna, od poloviny dekády se z undergroundu začaly drát na povrch ještě drsné soubory hardcore a naštvaní černí hiphoppeři. Hard rock víceméně ustrnul – pomohla mu až kultura MTV a adorace jeho byvšími příznivci, kteří se v té době stávali šéfy showbyznysu, reklamy a médií. Tedy těmiž lidmi, kteří ho podporovali z víceméně alternativních pozic už v 70. letech. Nyní měli spoustu peněz a moci, takže mohli ovlivňovat i veřejné mínění. Navíc jejich stárnoucí rockeři už vlastně ani nebyli žádnými rebely, což pro ně v této konzervativní dekádě bylo vcelku výhodou. Z těchto vět tak trochu vyplývá, že období osmdesátek znamená pro hard rock jeho postupnézačleňování do struktur establishmentu, a jeho někdejší hvězdy (např. Rolling Stones, Ozzy Osbourne, Deep Purple, Eric Clapton, Phill Collins, Queen, Rod Stewart, Kiss, Aerosmith,Alice Cooper, ZZ Top atd.) konečně získávají statut konzervativních společenských celebrit.

Devadesátá léta pak znamenala pro hard rock určitou satisfakci. Osvědčení machři ze seventies (Rolling Stones, Aerosmith, Page & Plant, Deep Purple, Uriah Heep, Nazareth, ZZ Top, Rush atd.) sice stále koncertovali a natáčeli desky, ale spousta mladších rockových fanoušků je měla za staré páprdy. Důležitější tak byla infiltrace stylu do jiných žánrů – nejklasičtějším příkladem je grunge, postavený na fúzi hard rocku a punku (Soundgarden,Nirvana, Pearl Jam, Alice In Chains). Hardrockové figury se objevovaly i u některých HC-crossoverových skupin (např. Faith No More, Rage Against The Machine, Clawfinger). Navíc se našla spousta mladších skupin a interpretů, kteří styl opět jakoby oprášili (Guns´n´Roses, Ugly Kid Joe, Black Crowes, Monster Magnet, Lenny Kravitz, Reef, Kyuss atd.).

Okolo millenia hardrockovou muziku představují např. skupiny Audioslave (potomci RATM aSoundgarden) nebo Velvet Revolver (potomci G´n´R a Stone Temple Pilots). A to je vcelku zajímavé, uvážíme-li že žánr se zdál být vyčerpán už v polovině 70.let. Holt, není nad staré dobré postupy a riffy.

Obecně lze říci, že hard rock (a jeho odnože) se stal asi nejúspěšnějším stylem rockové hudby vůbec. Dodnes je z něj čerpáno a to i v tak odlišných oblastech, jakými jsou třeba filmová hudba či současná taneční nebo etnická (např. latinsko-americká, orientální) hudba.

Britský hardrockový triumvirát

To nejlepší, co kdy v hard rocku vzniklo, pochází (a ať se na mě Američané nezlobí) z Velké Británie.

Na konci šedesátých let spousta bílých britských rhythm&bluesových kapel zjistila, že ona hutnost a tvrdost, s kterou přišli Hendrix, Cream nebo The Who, má v sobě vábivý odér něčeho, co je zároveň fascinující, hypnotické, ale s čím lze ještě dále pracovat. V letech 1968 - 69 tak vznikly tři nejdůležitější hardrockové skupiny, kterým se společně někdy říkalo „britský triumvirát“. Jednalo se o soubory Led Zeppelin, Deep Purple a Black Sabbath.

O londýnsko-birminghamských Led Zeppelin se dodnes tvrdí, že byli nejlepší rockovou skupinou všech dob. Ve své hudbě dokázali černé rhythm&blues s názvuky jazzu spojit s tím nejhlasitějším rockovým rámusem, jaký se zde do té doby objevil. Kapelu dali dohromady ex-člen Yardbirds, kytarista Jimmy Page s manažérem Peterem Grantem v roce 1968. Pro název Jimmyho inspirovalo dva roky staré žertování Keitha Moona, když společně s Jeffem Beckem a Johnem Entwistlem, chtěli založit superskupinu – tehdy Moonie pronesl, že jestli k tomu založení dojde, půjdou dolů jako olověný cepelín. Nicméně vše mělo být bez výjimky zcela naopak. Ještě v osmašedesátém nová Jimmyho kapela natočila svoje první album, nazvané lapidárně „Led Zeppelin I“. Od tohoto okamžiku se rockovým světem valila jako lavina, strhávající všechno sebou. Soubor hrál po celou dobu své existence v neměnné sestavě: Jimmy Page (lg, ac g, mand), Robert Plant (voc, harm), John Paul Jones (bg, ks, mand), John Bonham (ds, perc).

„Zeppelíni“ přinesli do rocku skvělé nápady, instrumentální ekvilibristiku, téměř jazzovou improvizaci a hlavně neuvěřitelnou tvrdost, takže jejich skladby zejména v koncertním provedení představovaly syrový, těžkotonážní rachot. Svého času platili dokonce za nejtvrdší a nejhlasitější soubor, však se jim také přezdívalo „kladivo bohů“. Přitom se stále hudebně vyvíjeli – dokázali být bluesoví, dokázali napsat i jemnou melodickou písničku („Stairway To Heaven“, „Thank You“), časem do své hudby implantovali prvky folku (např. „That´s The Way“, „The Battle Of Evermore“), britského folklóru („Gallows Pole“), orientální hudby („Kashmir“) a dokonce reggae („D´yer Mak´er“) a latiny („Fool In The Rain“).

Soubor byl kvintesencí a nejdokonalejším naplněním známého hesla „sex, drugs & rock´n´roll“. Žil hodně na doraz (spousta holek, spousta chlastu, spousta drog, spousta zdemolovaných hotelů… prostě spousta průserů), tak jak etiketa rockerství vyžadovala. Navíc společně se svým manažerem Grantem, ochrankou a bedňáky fungoval jako jakýsi barbarský kmen, přičemž samotná turné představovala něco jako vikingská válečná tažení, v kterých je nutno příslušná města a území dobýt, vyplenit a obyvatelstvo řádně zmasakrovat. Hlukem, pěstmi nebo ptáky. Však také zeppelíny kromě posluchačů všichni nenáviděli – koncertní promotéři, hudební tisk, rodiče jejich posluchačů, boží potentáti a samozřejmě jiné kapely (ze závisti). Nicméně v době, kdy byla absolutně na vrcholu, skupinu začala postihovat neuvěřitelná smůla. Nejenže časem do ochranky přibyli týpci z kriminální oblasti (nakonec o manažerovi Peteru Grantovi s jeho drsnými „ardenovskými“ metodami a jednáním, se už dlouho tvrdilo, že je mafián), ale divoký život, který hudebníci vedli, je začal pomalu ale jistě drtit. Od poloviny 70. let se někteří členové Led Zepp a jejich rodiny stali obětmi různých osobních neštěstí (zranění, úmrtí), která jsou občas dokonce dávána za vinu okultním vlivům.

Zejména Jimmy Page s černou magií hodně experimentoval, mj. se nastěhoval do domu po okultistovi Aleisteru Crowleym a sbíral artefakty, týkající se jeho osoby. A ono když dnes Jimmyho sledujete na starých obrazových záznamech, s ohromením vycítíte, že je tam něco, co posluchače i jeho samotného přesahuje, že z kytary občas vyluzuje věci, které podle přírodních zákonů vlastně ani nelze zahrát. Že je zároveň dokonalým sexuálním symbolem. Jakoby kdysi podepsal smlouvu s „temnou stranou“. Zároveň se o něm vědělo a ví, že je též mistrem zenového buddhismu. A také těžkým heroinistou. Co se týče samotné hry na svůj nástroj, byl Page i významným inovátorem (využití dvoukrké kytary, hra smyčcem, speciální ladění, využití playbacku na studiových nahrávkách).

Ale i jeho spoluhráči se činili mistrně. Takové to temné dunění v hudebním podkladu zajišťoval relativně poklidný basák John Paul Jones, jenž měl na starost i klávesové party a také hru na mandolinu. Byl mužem v pozadí, panem Nenápadným a ze všech zeppů možná tím nejchytřejším – většiny chlastacích, drogových a sexuálních eskapád se až na výjimky nezúčastňoval, s ostatními mnohdy ani necestoval. Fanynky o něm tvrdily, že jako jediný z kapely nepodepsal smlouvu s ďáblem – a je fakt, že jemu se všechny průsery také vyhýbaly. Pod specifickým kraválem bicích nástrojů je podepsán John „Bonzo“ Bonham – mohutný zvuk rytmiky je přičítán napůl tomu, že používal bubny takzvaně „nadměrné velikosti“ a napůl tomu, že do nich patřičně řezal nejtlustšími a nejtěžšími palicemi, které tehdy byly k dostání. Bonzo byl mužem dvou tváří – za střízliva příjemný společník a kumpán, zato když se ožral (což činil velice často), jako by do něj vjel démon zla a proměnil ho v nevyzpytatelné zvíře s IQ tykve, které kdekoho uráží, roztřískává hotelová zařízení a mlátí ženský. Zato rozevlátý hippie Robert Plant byl v podstatě zosobněním „dobra, míru a lásky“, byť mu sláva dost lezla na mozek. Při shows pohazoval mohutnou blonďatou hřívou, míval rozhalenou košilí a tím pádem odkrýval holou hruď a břicho, což ještě zdůrazňoval trhavými pohyby pánve vpřed – byl tím největším rockovým sexy symbolem první poloviny 70. let. Řval, ječel nebo deklamoval svým „joplinkovským“ vokálem texty plné smutku a fantazie a dodnes je vedle Iana Gillana, Freddie Mercuryho, Chrisa Farlowea, Paul McCartneye, Jona Andersona a Ronnie J. Dia stavěn na nejvyšší piedestal mužského rockového zpěvu.

Mezi nejlepší zeppelínské desky patří zejména první alba „l“ (1968), „ll“ (1969), „lll“ (1970), „lV“ (1971), pak double „Physical Graffiti“ (1975) a také 2LP z newyorských koncertů roku 1973 „The Song Remains The Same“ (1976), přičemž se ale tvrdí, že kapela odehrála mnoho lepších vystoupení, než jsou ta, zachycená na dvojalbu. Když v době millenia Page procházel a vybíral koncertní nahrávky, které později vyšly na trojalbu „How The West Was Won”, nejvíce jich pocházelo z vystoupení v losangeleských hal Forum a Long Beach Arena (1972). Nu, a skladby z éry LZ? Kousky jako „Good Times Bad Times“, „Babe, I´m Gonna Leave You“, „Communication Breakdown“, „Dazed And Confused“, „Whole Lotta Love“, „What Is And What Should Never Be“, „Thank You“, „Heartbreaker“, „Ramble On“, „Moby Dick“, „Immigrant Song“, „Friends“, „Celebration Day“, „The Battle Of Evermore“, „Gallows Pole“, „Since I´ve Been Loving You“, „That´s The Way“, „Black Dog“, „Stairway To Heaven“, „Rock´n´Roll“, „The Battle Of Evermore“, „Going To California“, „When The Levee Breaks”, „D´yer Mak´er“, „No Quarter“, „The Rain Song“, „Over The Hills And Far Away“, „The Ocean“, „The Rover“, „In My Time Of Dying“, „Kashmir“, „In The Light”, „Ten Years Gone”, „Black Country Woman“, „Achilles Last Stand“, „Nobody´s Fault But Mine“, či „All My Love“ tvoří základní kameny rockové historie. „Stairway To Heaven“ dodnes vyhrává všemožné ankety o nejlepší (ale také o nejprofláknutější) rockovou píseň všech dob. Z filmových záznamů bych uvedl asi nejznámější celovečerák „The Song Remains The Same“ (1976, koncerty v Madison Square Garden v roce 1973, režie Peter Clifton a Joe Massot) a pak také vystoupení v Royal Albert Hall (1970) a na festivalu v Knebworthu (1979), která – a též mnohá další - lze spatřit v rámci 4-hodinové videokolekce s prostým názvem „Led Zeppelin“.

Led Zeppelin se rozpadli v roce 1980 po tragédii bubeníka Johna Bonhama, který se na jednom večírku upil k smrti. Text o osudech členů v době po rozpadu je možné najít v kapitolce Přehlídka veteránů.

Tour manager Richard Cole o Led Zepp říká v knize Stairway To Heaven: Led Zeppelin Uncensored: „Někteří rockoví komentátoři tvrdili, že Led Zeppelin nakonec zničily jejich vlastní výstřelky - ´sex, drogy a rock´n´roll´, jež neoddělitelně patří k hudební branži. Ohlédnu-li se dnes zpátky vím, že Led Zeppelin možná byli poživační. Demolovali hotelové pokoje a zkoušeli si svoji moc a šarm na děvčatech. V užívání drog došli až na samý kraj. Nikdy však nedovolili, aby nevázaný život jakkoli ovlivnil jejich schopnosti na jevišti či ve studiu. Nikdy neztratili ze zřetele své fanoušky a nepřestali si být vědomi, za co jim vděčí. Třicet let se pohybuji v hudební branži a neviděl jsem nikoho, kdo by snesl srovnání s Led Zeppelin. Jsou mimo jakoukoli diskusi největší rockovou skupinou na světě.“

Další člen britského triumvirátu, soubor Deep Purple se dal dohromady na manažérskou objednávku v roce 1968 v sestavě Jon Lord (ks), Ritchie Blackmore (lg), Ian Paice (ds), Rod Evans (voc) a Nick Simper (bg). Už první singlovka „Hush“ (cover, pův. od Joe Southa) vzbudila slušný ohlas, stejně jako první elpíčko. Na domácí půdě ale kapela definitivně prorazila v roce 1970 drsným albem „In Rock“. To už v ní ale nepůsobili ani Evans ani Simper – nahradili je Ian Gillan (voc, harm) a Roger Glover (bg). Tehdy započalo nejlepší období DP: legendární složení Lord-Blackmore-Gillan-Paice-Glover dodnes vzbuzuje u starých houní téměř posvátnou úctu, přestože mezi jednotlivými členy to vztahově až zas tak moc nefungovalo. Hlavně ješitný Blackmore byl neustále na kordy s Gillanem, který nakonec naštván odešel. Stejně jako Glover. V roce 1973 je vystřídali David Coverdale (voc) a Glenn Hughes (bg, voc). V roce 1975 nesnesitelného Blackmora nahradil talentovaný Tommy Bolin (lg), jenže to už kapele (i Bolinovi, který těžce jel v heroinu) zbýval sotva rok života…

„Párpli“ mastili hard rock poněkud jinačího zaměření než Led Zepp. Byli sice také ovlivněni blues (a kdo nebyl v té době?), ovšem moc toho nevyužívali. Naopak pod vlivem Vanilla Fudgese zaměřili na hudbou klasickou, což dokumentuje nejen vcelku úletový koncert, na němž si Lordovu „vážnou“ kompozici střihli společně s královskou filharmonií, ale také častá citace motivů vážné hudby v autorských a už čistě rockových skladbách. Hlavně v letech 1968-69 byli Párpli dost nečitelní – akademická nabubřelost se mísila se snahou řádně do toho třískat. Opravdu se to vyčistilo až s příchodem Gillana a Glovera – s nimi se kapela jednoznačně zaměřila na hard rock. Z výše popsaného vyplývá, že v rámci instrumentace se jednalo také o velmi vyspělou kapelu; zejména kytarového ekvilibristika Blackmora později neustále někdo pajcoval (např. Y. Malmsteen). A Gillanův způsob vokálu, v němž hlas z příjemného tenoru v okamžení vystoupá do neuvěřitelných výšek, se zase stal standartem hardrockového zpěvu – stejně s ním pracovali třeba David Byron, Chris Farlowe, Rob Halford nebo Brian Johnson. Dále – jestliže Zeppelíni podnikali různé hudební výlety do jiných etnických oblastí, DP se drželi svého kopyta a jejich písničky většinou jely podle jediné osvědčené formule. Ritchie nakopl základní riff, ostatní se přidali, pak následovala sloka-refrén, zase sloka-refrén, dvě sóla (jedno kytarové a jedno na klávesy), sloka-refrén a šlus. Tenhle model samozřejmě využívala spousta hardrockových skupin a lze říci, že byl ve své době nejrozšířenější. Později ho dokonce převzaly i kapely heavy metalu, které ovšem členové Deep Purple nijak moc v lásce neměli.

Právě příklad „párplů“ nám ukazuje, že hard rock a heavy metal byly i trochu generační záležitostí – Gillan, Blackmore a najmě Lord se jak k hudbě tak k myšlenkovému gró HM zřetelně vymezovali. Ritchie otevřeně nenáviděl špinavé AC/DC (že by strach z mladé konkurence?) a Ian Christe v knize „Sound Of The Beast“ („Ďáblův hlas: Heavy metal“) cituje Jona Lorda pro časopis Kerrang: „Nikdy jsme si na zápěstí nenavlíkali ocvočkované pásky s ostny a nikdy jsme fotografům nepózovali s pusou plnou crčící krve. Nic proti tomu, ale je to pro lidi, které zajímá jiný druh hudby, než děláme my.“ A když o mnoho let později novináři označovali Párply za heavy-metalovou skupinu, ostře se proti tomu ohrazoval a tvrdil, že to je nesmysl, neboť výraz „heavy metal” poprvé uslyšel až v osmdesátých letech. Přesto Deep Purple společně s LZ a Black Sabbath ovlivnili budoucí heavy metalový boom víc, než si sami chtějí připustit - kupříkladu málo co se sype víc, než taková „Highway Star“ na japonském koncertě z dvaasedmdesátého.

Absolutní klasiku ve tvorbě DP tvoří alba „In Rock“ (1970), „Fireball“ (1971), „Machine Head“ (1972), „Burn“ (1974) a samozřejmě koncertní double „Made In Japan“ (1972). Stejně tak jako hity „Chasing Shadows“, „Blind", „Hallelujah“, „Black Night“, „Speed King“, „Bloodsucker“, „Child In Time“, „Into The Fire”, „Fireball“, „Fools“, „Strange Kind Of Woman“, „Highway Star“, „Smoke On The Water“, „Space Truckin´“, „Never Before”, „Woman From Tokyo“, „Mary Long”, „Burn“, „Sail Away“, „You Fool No One“, „Mistreated“, „Stormbringer” nebo „Soldier Of Fortune“ či „I Need Love“ a „You Keep On Moving“. Pokud byste chtěli sjet párply vizuálně, nabízím filmy „Scandinavian Nights” (1972, vystoupení v Dánsku) a „Live In California“ (1974, vystoupení na festivalu California Jam). Určitou zajímavostí je, že v roce 1971 nazpíval Ian Gillanpart Ježíše v rock opeře „Jesus Christ Superstar“. Skupina Deep Purple se rozešla v roce 1976 a na jejích troskách vyrostly soubory Rainbow, Ian Gillan Band a Whitesnake. V roce 1984 se dala znovu dohromady a výsledkem bylo výborné comebackové album „Perfect Strangers“ obsahující stejnojmenný hit. Od té doby hraje prakticky dodnes.

Temní hardrockeři Black Sabbath bývají označováni za předobraz a základní kámen pozdějšího heavy metalu. Původně začínali jako Earth, ale posléze se přejmenovali na Black Sabbath – inspirací jim byl italský hororový film, který se promítal v kině naproti jejich zkušebně. Kapelu tvořili v jejím nejlepším období (1969 - 1978) hoši z dělnického předměstí Birminghamu - jmenovitě Tony Iommi (lg), Ozzy Osbourne (voc, harm), Terry „Geezer“ Butler (bg) a Bill Ward (ds). Do dějin rockové hudby se zapsala nejen svým typickým soundem (viz. níže), ale také svým jasným příklonem k mystice a okultní tématice - celé toto hororové šílenství magie, okultismu a mysticismu odpálila skladba „Black Sabbath“ na prvním stejnojmenném albu (1970). BS sice vyrazili na pódia v obvyklých rekvizitách, džínech a tričkách (Ozzy občas zpíval i v loveckém kabátě s třásněmi), ovšem ověšeni stříbrnými kříži. Na druhé straně je ale třeba podotknout, že některé písničky obsahovaly i témata sociálně kritická a protiválečná (např. „War Pigs“ ). Texty psal z valné většiny Geezer Butler (občasně Ozzy), muziku a tedy i riffy vymýšlel z pětadevadesáti procent Tony Iommi.

Riff má u BS téměř magický rozměr – nejenže sluje téměř monolitickou monumentálností a masivností, ukrývá v sobě ještě něco navíc. Sabbaťácký styl je totiž zvláštní určitou tónovou hloubkou, která má snad svůj důvod ve dvé v mládí useknutých prstů kytaristy Tony Iommiho. Aby prý tento hardrockový django mohl lépe a bez bolesti mačkat struny, skladby byly přelaďovány do nižší tóniny. Tato hloubka a temnost („spodní proud“) se stala určujícím znakem soundu Black Sabbath. V něm je Geezerova basovka velmi prostá, ale účinná, Bill Ward se zase snaží mohutnou bombardáží zvukově přiblížit svému kamarádovi z Led ZeppBonzo Bonhamovi. Nad jednoduchými, silně ponurými, často valivě pomalými ale nesmírně tvrdými riffy pak kníká svým tenkým hlasem dekadentní poselství temnoty, magie, zmaru a šílenství ulítlý klaun Ozzy Osbourne.

Soubor velice vyčerpávaly nejen nekonečná turné, ale také drogy a chlast. Únava a vypitost postupně rozhlodaly soudržnost sabbatů a také se staly příčinou částečného ústupu kapely z dříve nabytých pozic. Jelikož 70. léta byla obdobím stoupající slávy kokainu, ani není divu, že soubor si jej velmi oblíbil. Ward navíc ještě nezřízeně chlastal. Příčinou rozpadu se stal ale Ozzy. Poté, co si prožil dvě léta na LSD (1972-74), svoje noční můry utápěl v alkoholu a stavěl se do opozice vůči Iommimu, což od něj opravdu nebylo hezké, protože Tony vlastně celý hudební podklad vymýšlel. Náladový Osbourne nakonec znechucen sabaťáckou muzikou (a možná také sám sebou) z kapely v roce 1978 odešel. V „sabbatech“ se pak střídali různí zpěváci (např. Ronnie James Dio, Ian Gillan, Tony Martin) i muzikanti, ale už nikdy nebyla tak úspěšná jako v 70. letech. Svůj velký návrat pak prožila až na konci deváté dekády.

Fanoušci si nejvíce cení alb „Black Sabbath“ (1970), Paranoid“ (1971), „Master Of Reality“ (1971), „Black Sabbath Vol. 4.“ (1972), „Sabbath Bloody Sabbath“ (1973) a „Sabotage“ (1975). Mezi nejznámější skladby pak patří mj. „Black Sabbath“, „N.I.B.“, „Wizard“, „Evil Woman“(cover od Crows), „Iron Man“, „Paranoid“, „War Pigs“, „Electric Funeral“, „Hand Of Doom“, „Sweet Leaf“, „Children Of The Grave“, „Into The Void“, „Wheels Of Confusion“, „Supernaut“, „Changes“, „Snowblind“, „Sabbath Bloody Sabbath“, „A National Acrobat“, „Sabbra Cadabra“, „The Writ“, „Hole In The Sky“, „Symptom Of Universe“, „Back Street Kids“, „You Won´t Change Me“, „Rock´n´Roll Doctor“, „She´s Gone“, „Dirty Women“, „Never Say Die“ nebo „Junior´s Eyes“. Je libo něco filmíků a videií s živými sabaty? Dobré a velmi zahuštěné je bootlegové video z koncertu v Paříži s názvem „Come To The Sabbath“ (1970). Poněkud srandovněji (ostříhaný a bez knírku Iommi, glamrocker Ozzy) již dopadá dokument „Bagdad“ z vystoupení BS na festu California Jam (1974). Z oficiálních filmů byl první „Never Say Die“, natočený v Londýne v Hammersmith Odeon (1978).

Jak už jsme předeslali, právě k BS se staví metalisté nejvřeleji a považují kapelu za největší inspiraci heavy metalu. A to nejenom v rámci uvedených témat (peklíčko, ďábel, čarodějnice, magie a okultismus, zmar, šílenství), ale i ve způsobu hraní – vlastně celá odnož, zvaná doom metal (gothic metal) a částečně i black metal hudebně vychází z toho, co spáchali „sabati“ v 70. letech.

Hard rock na britských ostrovech:

Pokud vynecháme Cream, kteří se rozešli v roce 1968, tak první opravdu hlučnou skupinou z ostrovů byli samozřejmě The Who, jejichž miniprofil ze sixties jsme uvedli v kapitolce „Who were The Who“. Ve stejné sestavě – Pete Townshend (g, ks, voc), Roger Daltrey (voc), John Entwistle (bg), Keith Moon (ds) – vstoupil soubor i do sedmdesátých let, kde však jeho aktivita střídavě klesala střídavě stoupala. Nicméně pořád to byla ta stará divoká parta ze sixties – řádně hlučná a s naprostou podiovou anarchií. Pete v roce 1971 punkově prohlásil: „Myslíme to vážně. Nestaráme se o sebe, ani o svoji budoucnost. Chtěli jsme poslat do prdele systém, starší generaci, hipíky, rockery, nahrávací byznys, Beatles, i sami sebe. To poslední se nám podařilo nejlíp.“ A tak stále vysoko skákal a bušil do kytary stylem „větrný mlýn“, který sám vymyslel, Daltrey stále vyhazoval mikrofony nad sebe nebo jimi mlátil do Keithových činelů a Moonie stále bubnoval svým rozevlátým stylem – zlé jazyky tvrdí, že měl okolo sebe hory bubnů a činelů zejména proto, aby, když dá ránu, něco trefila. Nu, a basový ekvilibristik Entwistle stál pořád opodál a snažil se běsu těch tří bláznů dát jakýsi řád.

Po fantastickém koncertním albu „Live In Leeds“ (1970) a vynikající řadovce „Who´s Next“ (1971) napsal Townshend další rockovou operu, která dostala název „Quadrophenia“ (1973). Byla sice vcelku úspěšná (zejména v USA), ale nejvíce ji proslavil později natočený stejnojmenný film (1979, režie Franc Roddam). Mezitím byl zfilmován také majstrštyk kapely „Tommy“ (1974, režie Ken Russell) s Daltreym v hlavní roli. Kapela se pak vrhla do koncertování, ale v roce 1978 prohrál svůj boj s alkoholem a prášky největší úlet kapely, bubeník Keith Moon. Byl nahrazen Kenney Jonesem (ex-Faces) a The Who fungovali ještě asi pět let, než se rozešli.

Každopádně i v 70. letech po nich zůstalo několik skvělých skladeb – jmenujme např. „Baba O´Riley“, „Bargain“, „Won´t Get Fooled Again“, „Behind Blue Eyes“, „Going Mobile“, „Pure And Easy“, „Baby Don´t You Do It“, „Real Me“, „The Punk And The Godfather“, „I´ve Had Enough“, „5:15“, „Love Reign O´er Me“, „How Many Friends", „In A Hand Or A Face“, „Slip Kid“, „New Song“, „Trick Of The Light“, „Who Are You“, „You Better You Bet“, „The Quiet One“, „You“, „Daily Records“ či „It´s Your Turn“, „Dangerous“ a „Cook´s County“ . Jestli chcete vidět The Who naživo, je dobré si obstarat třeba dokument „Live At The Isle Of Wight Festival 1970“ (1998), přičemž celkový pohled na koncerty kapely v letech 1965-89 dodá dokument „Thirty Years Of Maximum R&B Live“ (1994). Ceněno je i video „The Who At Kilburn: 1977“ (1977). O kapele byl v závěru seventies natočen také dokument „The Kids Are Alright“ (1979, režie Jeff Stein).

Ze samostatných prací členů The Who lze od zpěváka Rogera Daltreyho zmínit album „Daltrey“ (1973, hitovka „Giving It All The Way“ dále např. It´s Hard Life“, „Thinking“). Who-áckýkytarista a zpěvák Pete Townshend na sebe upozornil albem „Who Came First“ (1972, např.„Pure And Easy“, „Time Is Passing“, „Evolution“, „Parvardigar“). V té době už byl ovlivněn učením indického mystika Mehera Baby, kterému vénoval také jedno album. A protože v Babovi jel i basista Ronnie Lane (ex-Faces) společně s Petem natočili LP „Rough Mix“ (1977, např.„Keep Me Turning“, „Rough Mix“, „Heart To Hang Onto“, „My Baby Gives It Away“). Poté Townshend zplodil trošku do punku a new wave hozenou desku „Empty Glass“ (1980, hit „Let My Love Open The Door“, dále např. písně „Rough Boys“, „Jools And Jim“, „Gonna Get Ya“). 

Nyní se vraťme zase zpět do konce šedesátých let a pojďme si nejprve uvést ty tvrdé kapely, jejichž sound hodně vycházel z bílého rhythm & blues.

Asi bych začal s londýnskou skupinou Ten Years After, kterou vedl proslavený kytarista a zpěvák Alvin Lee. Rok po své woodstockovské slávě a ve stejné sestavě vypustila průměrná a vcelku úspěšná alba „Cricklewood Green“ (1970, hit „Love Like A Man“, dále např. „Circles“, „Sugar The Road“) a „Watt“ (1970, např. „Think About The Times“, „I´m Coming Out“, „My Baby Left Me“). Poté „alvinovci“ natočili asi svoji nejlepší desku vůbec „A Space In Time“ (1971, songy jako „One Of These Days“, „Let The Sky Fall“, „I´d Love To Changes The World“, „Over The Hill“), plnou zvukové psychedelie, vybrnkávaných ploužáků a hard rocku. Pak ale následoval pozvolný sestup – ne že by to bylo nějak špatné, spíše průměrné a to zejména díky stejnému skladatelskému mustru. Přesto bych několik skladeb jmenoval, jako například „You Give Me Loving“, „Turned Off TV Blues“, „Choo Choo Mama“, „Positive Vibrations“, „Nowhere To Run“, „Look Me Straight Into The Eyes“. Nakonec se Ten Years After v polovině 70. let rozpadli.

Jedním z nejstarších souborů tvrdého stylu byli Groundhogs kytaristy a zpěváka Tonyho McPhee, kteří vznikli už v roce 1963. Tehdy „po chicagsku“ bluesovali (no, spíše „po detroitsku“, protože jejich koněm byl hlavně John Lee Hooker), ale vzápětí se rozpadli. Na konci dekády McPhee kapelu obnovil - zpočátku jako bluesovou, později jako vyloženě hardrockovou, modelu někde mezi Free a Led Zepp. Byla též známa svými sociálně a politicky kritickými texty. Za nejlepší alba jsou považována „Thank Christ For The Bomb“ (1970, např. „Strange Town“, „Eccentric Man“), „Split“ (1971, songy „Split – Part l, Part ll, Part lV“, „Groundhog“) a „Who Will Save The World? The Mighty Groundhogs“ (1972, např. „Earth Is Not Room Enough“, „Bog Roll Blues“, „The Grey Maze“). Exponent londýnského hippiesovského undergroundu, parta z Warwicku zvaná Edgar Broughton Band fungovala i v první polovině 70. let, přestože zájem o ni poněkud ochladl. Ona totiž pomalu opouštěla tvrdý bigboš a spíše experimentovala s folk-rockem. Nicméně nadále ji vedli bratři Edgar (voc, g) a Steve (ds) Broughtonovi a nadále vydávala vcelku ucházející desky. Jako ukázku bych uvedl asi alba „Edgar Broughton Band“ (1971, psychedelic folk hit „Evening Over Rooftops“, dále např. „The Birth“, „Don´t Even Know Which Day It Is“, „Thinking Of You“, „For Doctor Spock“), „In Side Out“ (1972, např. „Sister Angela“, „Homes Fit For Heroes“, „Double Agent“, „It´s Not You“) a „Bandages“ (1975, např.„Speak Down The Wires“, „John Wayne“, „Love Gang“). Z dalších songů bych asi připomněl ještě „Someone“ a „Eviction“.

Už v roce 1967 založil kytarista a Jeff Beck svoji Jeff Beck Group, tvrdou a agresivní bluesárnu, o níž píšeme v kapitole „Dítka Kornerova, Bondova, Mayallova a B.B. Kingova“. Poté měl tento pěstitel koček těžkou autohavárii a po uzdravení už s jinými hudebníky obnovil kapelu pod názvem Jeff Beck Group Mark ll. Celkem nic moc, i když třeba deska „Rough And Ready“ (1971, např. „I´ve Been Used“, „Jody“, „Got The Feeling“) vcelku jde. Po rozpadu „dvojky“ natočil Beck pár průměrných alb s torzy bývalých známých kapel, přičemž jim to vždycky šlo líp na koncertech než ve studiu - např. trio Beck, Bogert & Appice (2LP „Live In Japan“, 1974, songy „Black Coat Man“, „Lady“, „I´m So Proud“, či cover „Superstition“ od Stevie Wondera). Nakonec se vrhl na sólovou dráhu s určitým pošilháváním po nafunklém jazz rocku. A v těchto nových vodách se mu vcelku dařilo. Výborná je třeba instrumentální deska „Blow By Blow“ (1975, např. „Scatterbrain“, „Freeway Jam“, „Diamond Dust“) nebo alba s Honzou Hammerem „Wired“ (1976, „Blue Wind“, „Sophie“, „Led Boots“) a „Jeff Beck Live With Jan Hammer Group“ (1977, např. „Freeway Jam“, „Earth /Still Our Only Home“/, „Full Moon Boogie“, „Darkness/Earth In Search Of A Sun“, „Blue Wind“).

Svižná tvrdá boogie vypalovala jako cejchy do posluchačů skupina Climax Blues Band ze Staffordu. A občas je proložila téměř „zeppelínskými“ blues (např. „St. Michael´s Blues“, „So Many Roads“). Také na to měla ve svém středu velice schopné chlapíky - saxofonistu Colina Coopera, zpěváka a basistu Dereka Holta a kytaristu Pete Haycocka. Nejlepší období měla kapela v době alb „Plays On“ (1969), „Tightly Knit“ (1971) a „Rich Man“ (1972) - z té doby pocházejí nejen výše zmíněné songy, ale i některé další jako třeba „Flight“, „Shake Your Love“, „Standing By The River či „All The Time In The World“. Později přišly třeba písně „Let´s Work Together“ nebo „I Am Constant“. Ovšem nejúspěšnější byl CBB ve druhé polovině 70. let, kdy měl v hitparádách pop-soulové cajdáky typu „Couldn´t Get It Right“ či „I Love You“. Soubor se jimi prosazoval zejména v USA. Valivý hard rock s dobrou prací kytary (Snuffy Walden) předvádělo v Londýně trio Stray Dog. Stručně řečeno – něco mezi Mountain, Free aHendrixovými Experinece. Zkuste třeba album „Stray Dog“ (1973, „Chevrolet“, dále např.„Speak Of The Devil“, „Crazy“, „Slave“, „Tramp /How It Is/“).

Jen o kousek vedle výše zmíněného Becka stáli londýnští Free, kteří svůj pomalý valivý hard rock také kombinovali s rhythm & blues a jejich sound vcelku připomínal Cream. Hvězdou souboru byl zpěvák s téměř černošským hlasem Paul Rodgers. Bubeníku Simonu Kirkeovi se zase přičítá vymyšlení takového toho bigbítu „s těžkou prdelí“, velmi oblíbeného u českých tancovačkových skupin 70. let. Dalšími členy Free byli ještě baskytarista Andy Fraser a talentovaný, ale psychicky nevyrovnaný kytarista Paul Kossoff. Za nejlepší alba „svobodných“ je možné považovat „Fire And Water“ (1970), živák „Free Live!“ (1971), „Free At Last“ (1972) „Heartbreaker“ (1973), a rozhodně potěší kompilační double „The Free Story“ (1974), obsahující to nejlepší ze všech desek. Nejznámější skladbou Free je hit „All Right Now“. Z dalších hitů či víceméně slavných skladeb bych jmenoval tyto: „Worry“, „I´m A Mover“, „Walk In My Shadow“, „My Brother Jake“, „Get Where I Belong“, „A Little Bit Of Love“ „Travelling Man“, „Catch The Train“, „Fire And Water“, „Mr. Big“, „Be My Friend“, „Trouble On Double Time“, „Mouthful Of Grass“, „Come Together In The Morning“, „Wishing Well“ a „Heartbreaker“.

Z Free později odešli jak Rodgers, tak bubeník Kirke, spojili se s ex-členem King Crimsonbasákem a zpěvákem Bozz Burrellem a kytaristou Mickem Ralphsem z party Mott The Hopplea založili podobně jako Free znějící superskupinu Bad Company. Tzn. pomalý, zatěžkaný bluesový hard rock s výborným Paulovým vokálem. Nejúspěšnější deskou bandu byla hned ta první, „Bad Company“ (1974), s hitem „Can´t Get Enough“ a dalšími zajímavými skladbami„Ready For Love“, „Bad Company“ a „Movin´ On“ a „Seagull“. O rok později natočila kapela dobré album „Straight Shooter“ (1975, hit „Feel Like Makin´ Love“, dále např. „Good Lovin´ Gone Bad“, „Shooting Star“, „Deal With The Preacher“, „Wild Fire Woman“). Pak už se hudba „špatné společnosti“ tak nějak opakovala, namátkou tedy vyberu songy jako např. jako „Live For The Music“, „Simple Man“, „Run With The Pack“, „Burning Sky“  a ucházející LP „Desolation Angels“ (1979, např „Rock´n´Roll Fantasy“, „Gone, Gone, Gone“, „Early In The Morning“, „Evil Wind“). Bad Company svým klasickým hardrockovým soundem předznamenali tvorbu například takových Whitesnake.

Další člen Free, basák Andy Fraser dal dohromady s „cockerovským“ zpěvákem Snipsem a kytaristou Chrisem Speddingem (ex-Nucleus) výbornou, ale krátce působící kapelu Sharks. Ta se prezentovala alby „First Water“ (1973, např. „World Park Junkies“, „Ol´ Jelly Roll“, „Snakes And Swallowtails“) a po Fraserově odchodu lepším „Jab It In Yore Eye“ (1974, „Kung Fu“, „Sophictication“). V této souvislosti bych uvedl i samotného Speddinga a jeho desku „Chris Spedding“ (1976, hit „Motorbikin´“, „Guitar Jamboree“). Nu a čtvrtý člen, jeden ze zakladatelů Free, kytarista Paul Kossoff dopadl nejhůře – po několika otravách, způsobených drogami, zemřel v roce 1976. Budiž naň vzpomenuto poslechem desky „Back Street Crawler“ (1973, např. „Tuesday Morning“, „Time Away“).

Kapela Spooky Tooth s dvěma výbornými soul-bluesovými zpěváky a hráči na klávesy Mike Harrisonem a Gary Wrightem na palubě vstoupila do 70.let svým rozchodem. Ale po dvou letech se znovu dala do kupy, přičemž do ní přišel kytarista Mick Jones (shoda jmen s kytaristou The Clash). Albově začala  dobrým, tvrdým elpím „You Broke My Heart, So I Busted Your Jaw“ (1973, např. „Cotton Growing Man“, „Old As I Was Born“, „Self Seeking Man“, „This Time Around“, „Holy Water“). A jak byla po svém znovuzrození plna aktivit, ještě v tomtéž roce přišlo další, tentokrát slabší LP „Witness“ (1973, např. „Wings On My Heart“, „As Long As The World Keeps Turning“, „Don´t Ever Stray Away“). Pak odešel Harrison a „strašlivej zub“ se vypjal k výbornému albu „The Mirror“ (1974, např. „Fantasy Satisfier“, „Two Time Love“, „Woman And Gold“, „Hell Or Hight Water“, „Kyle“). Bohužel hned po něm se skupina podruhé rozešla. Následně vydali oba byvší zpěváci Spooky Tooth svá alba. Mike Harrison neúspěšné „Rainbow Rider“ (1975, např. „Easy“, „You And Me“ plus covery „Maverick Woman Blues“, pův. od Dona Nixe a „I´ll Keep It With Mine“, pův. od Boba Dylana), Gary Wright zase naopak úspěšné „The Dream Weaver“ (1975, hity „The Dream Weaver“, „Love Is Alive“, dále např.„Made To Love You“). Bodovalo i jeho album „The Light Of Smiles“ (1977, např. „Time Machine“, „I Am The Sky“, „Phantom Writer“). V roce 1981 měl Wright ještě hit „Really Wanna Know You“. A co dělal Mick Jones? Ten si v USA založil Foreigner. 

Z dalších ostrovních bluesově laděných kapel uveďme např. britské Blodwyn Pig kytaristyMicka Abrahamse (viz. text Dítka Kornerova), a také vlastní Mickův projekt The Mick Abrahams Band (LP „Mick Abrahams“, 1971, songy „Greyhound Bus“, „Awake“, „Winds Of Change“, „Seasons“), a pak samozřejmě irské trio Skid Row v čele s kytaristou Gary Moorems deskami „Skid“ (1970, např. „Unco-Up Showman Blues“, „New Faces Old Places“) a „34 Hours“ (1971, např. „Night Of The Warm Witch“, „First Thing In The Morning“, „Go, I´m Never Gonna Let You“) nebo další trojku Irů Taste kytaristy a zpěváka Roryho Gallaghera. Ti měli hard hit „Blister On The Moon“ na LP „Taste“ (1969, dále např. „Catfish“, „Born On The Wrong Side Of Time“, „Same Old Story“) a solidní je i dvojka „On The Boards“ (1970, např. „What´s Going On“, „If The Day Was Any Longer“, „On The Boards“).

Po rozpadu Taste její vedoucí založil velice tvrdou hard-bluesovou skupinu Rory Gallagher Band, která v úvodu natočila dobré album „Deuce“ (1971, např. „Used To Be“, „I´m Not Awake It“, „Whole Lot Of People“) a později výborný živák, zaznamenaný na albu „Live In Europe“ (1972, např. „Bullfrog Blues“, „Laundromat“, cover „Messin´ With The Kid“, pův. od Junior Wellse). Totéž lze ale říci i o další koncertní desce bandu jíž je „Irish Tour ´74“ (1974, např.„Cradle Rock“, „Tattoo´d Lady“, „A Million Miles Away“, „Walk On Hot Coals“). Rory to prostě uměl ďábelsky zmáčknout – slul vynikající kytarovou technikou, přičemž stylem hry stál někde mezi Alvinem Lee (Ten Years After) a Jimmy Pagem. Už proto mu šly tak dobře ty živáky. Ze studiových desek bych ještě připomněl LP „Calling Card“ z roku 1976 (např. „Moonchild“, „Country Mile“, „Edged In Blue“, „Secret Agent“) a energetický nářez „Top Priority“ (1979, např.„Follow Me“, „Philby“, „Wayward Child“, „Keychain“, „Just Hit The Town“).

I živák ex-člena Cream a Derek & The Dominoes Erica Claptona „Eric Clapton´s Rainbow Concert“ (1973) stojí za poslech. Bohužel „slow hand“ toho jinak hudebně moc v 70. letech nenatropil. V první půlce dekády se věnoval spíše fetu, rasistickým narážkám a obskakováníHarrisonovy partnerky Pattie. Navíc poté, co se mu podařilo dostat se ze závislosti na heroinu, hledaje vhodnou náhražku, začal nehorázně chlastat, takže druhou půlku dekády prožil v alkoholovém oparu. A tak po něm v rámci seventies zůstaly jen čtyři velké hity – „Layla“(vlastní skladba), „After Midnight“ (cover od J. J. Calea), „Cocaine“ (cover od J. J. Calea) a „I Shoot The Sheriff“ (cover od Boba Marleye). Ten posledně jmenovaný pochází z vcelku dobré desky „461 Ocean Boulevard“ (1974, dále např. „Motherless Children“, „Get Ready“, „Let It Grow“ či cover „Steady Rollin´ Man“ od Roberta Johnsona). V roce 1974 si Eric zahrál kněze vewho-áckém filmu „Tommy“ a o tři roky později se líbilo ještě jeho album „Slowhand“ (1977, kromě „Cocaine“ ještě např. „Wonderful Tonight“, „Lay Down Sally“, „The Core“ nebo instrumentální „Peaches And Diesel“). Zbytek opilecký průměr.

Skotský ex-creamovský baskytarista a zpěvák Jack Bruce natočil na začátku 70.let dvě naprosto odlišná a nepříliš úspešná alba: první z nich, „Things We Like“, obsahovalo vyloženoucoltraneovskou jazzárnu (1970, např. „Things We Like“ „Over The Cliff“, „Aging“), druhé „Hormony Row“ bylo rockové a v rámci stylu velmi barevné (1971, songy jako „You Burned The Tables On Me“, „Escape To The Royal Wood“, „Morning Story“, „Folk Song“, „Vicoria Sage“). Pak se zúčastnil projektu West, Bruce & Laing (po němž zbyly dvě studiovky „Why Dontcha“ a „Whatever Turns You On“ – viz. kapitola Hard rock v USA a Kanadě) a po spoluprácích s různými hudebníky (mj. Carla Bley) vydal další sólovou desku až v roce 1974. Jednalo se o vcelku solidní elpí „Out Of The Storm“ (např. „Keep It Down“, „Peaces Of Mind“, „Into The Storm“, „Timeslip“). Materiál z těchto desek pak zněl na koncertech jeho Jack Bruce Bandu, kde mj. fungovali ex-kytarista Stounů Mick Taylor a klávesistka Carla Bley (album „Live ´75“). Úroveň dalších alb už byla nižší.

Když už jsme zmínili bývalé členy Cream, mohli bychom připomenout i výbornou, „creamovsky“ znějící partu Bedlam bubeníka Cozy Powella, jejíž existence trvala bohužel sotva dva roky (LP „Bedlam“, 1973, např. „Believe In You“, „Hot Lips“, „Whiskey And Wine“, „Sweet Sister Mary“, „Putting On The Flesh“). Powell se posléze objevil v Rainbow . Rock´n´rollový „rychlík“ z Walesu Dave Edmunds je další ze série zajímavých hráčů – vynikající kytarová technika ho ale předurčila spíše k předělávání skladeb jiných autorů (třeba i vážné hudby – mj. A. Chačaturjan – skladba „Sabre Dance“, 1968). Jeho největším hitem byl cover od Smileyho Lewise „I Hear You Knockin´“, který se objevil na debutu plném coverů, nazvaném „Rockpile“ (1972). O rok později bodovaly singly „Baby, I Love You“ a „Born To Be With You“, na konci dekády ještě deska „Track On Wax“ (1978, např. „Deborah“, „Never Been In Love“, „It´s My Own Business“) a cover-singly „Girls Talk“ a „Queen Of Hearts“. Londýnský Keef Hartley Band, který vedl bubeník Keef Hartley, stavěl zejména na výborném hlasovém projevu zpěváka, kytaristy a skladatele Millera Andersona. Obecně šlo sound skupiny charakterizovat jako průnik melodického hard rocku (někdy i folk-rocku) a najazzlého dechového rhythm&blues á laBS&T. Za nejlepší jsou považovány desky „The Time Is Near“ (1970, např. „The Time Is Near“, „Another Time, Another Place“, „Change“) a „Overdog“ (1971, např. „Roundabout“, „Overdog“, „You Can´t Choose“, „Plain Talkin´“, „We Are All The Same“). V tom samém roce vydal svoji průměrnou sólovku i Miller Anderson – měla název „Bright City“ (1971, např. „Alice Mercy /To Whom It May Concern/“, „High Tide, High Water“, „Nothing In This World“).

Sensational Alex Harvey Band skotského zpěváka a kytaristy Alexe Harveye zase vešel ve známost svými divadelními prvky a rekvizitami při koncertech (klaunské masky), stejně jako hudebními vtípky (vaudevill). Občas byl zařazován i do škatulky glitter rocku. Kritici si cení alba „Next“ (1973, např. „The Faith Healer“, „Vambo Marble Eye“), ale podle mě se nejlépe zadařilo na deskách „Live“ (1975, např. „Tomahawk Kid“, „Vambo“, „Framed“, plus re-make hitu„Delilah“, pův. od Toma Jonese) a „The Penthouse Tapes“ (1976, např. „I Wanna Have You Back“, „Jungle Jenny“) a „SAHB Stories“ (1976, např. „Dance To Your Daddy“, „Boston Tea Party“, „25 Dollars For A Message“, „Scirocco“, „Dogs Of War“). Alexův brácha, kytarista Les Harvey měl zase skupinu Stone The Crows, v níž vládla svým joplinkovským vokálem výborná zpěvačka Maggie Bell. Prakticky všechny desky měly značný ohlas, vybermež tedy pro příklad „Stone The Crows“ (1970, např. „Touch Of Your Loving Hand“, „Blind Man“, „Raining In Your Heart“) „Teenage Licks“ (1971, mj. „Big Jim Salter“, „Faces“, „Keep On Rollin´“, „Seven Lakes“) a „Ontinuous Performance“ (1972, např. On The Highway“, „Sunset Cowboy“). V roce 1972 zahynul Harvey přímo na podiu po ráně elektrickým proudem.

Když už jsme se zmínili o Maggie Bell, tak bychom na tomto místě asi měli také představit jednoho z nejlepších bílých britských soul-bluesových zpěváků, sheffieldského chraplouna Joe Cockera. Ona sice jeho dráha měla v seventies díky osobnostnímu úpadku (drogy, chlast) poněkud klesající tendenci, přesto existují některé desky, které stojí za poslech. Jako např. „Joe Cocker!“ (1970, s hitem „Delta Lady“, původně od Leona Russella, dále ještě cover „She Came In Through The Bathroom Window“, původně od Beatles či dylanovka „Dear Landlord“), nebo „Stingray“ (1976., songy „The Jealous Kind“, „She Is My Lady“, „Worrier“, „A Song For You“). Z počátku seventies je i filmový dokument o Cockerově americkém turné „Mad Dogs And Englishmen“ (1971, režie Pierre Adidge) plus stejnojmenná kapela (hráli v ní třeba Billy Preston, Leon Russell, Chris Stainton, Jim Keltner, Rita Coolidge aj.). A samozřejmě deska, na níž nalezneme kromě výše zmíněných skladeb ještě například tyto záležitosti: „The Letter“,dále soul-funkovou verzi „Honky Tonk Women“ (původně od Stounů), „With A Little Help From My Friends“ (pův. od Beatles) či „Feeling Alright“ (původně od Traffic). Další známé Cockerovy písničky ze 70. let jsou „You Are So Beautiful“ (pův. od Billy Prestona), „Many Rivers To Cross“(pův. od Jimmy Cliffa), „I Can Stand A Little Rain“. Jak je vidno, osobitý Cocker hodně přebíral; byl v první řadě interpret a nikoli skladatel. Moc dobře věděl, že v jeho podání jakákoli píseň získá ten správně rozervaný charakter a šmak.

Další velký hlas, černošsky znějící zpěvák Long John Baldry se po svých rhythm&bluesových začátcích v polovině 60.let vrhnul na dráhu popového zpěváka, seznámil se s dvojicí Taupin-Elton John a s nimi také často spolupracoval. Na začátku 70. let se k soul-blues-rocku částečně vrátil, byť nějaké ty popácké manýry také úplně neztratil. Stejně jako Cocker i on byl především interpret a skládal velice málo. Něco songů lze vyslechnout na deskách „It Ain´t Easy“ (1971, např. „Don´t Tray To Lay No Boogie Woogie On The King Of Rock & Roll“,dixonovka „I´m Ready“, či cover „Morning, Morning“, pův. od Fugs) a „Everything Stops For Tea“ (1972, např. tradicionál „Wild Mountain Thyme“, dále např. „Seventh Son“, „You Can´t Judge A Book“, „Jubilee Cloud“, „Lord, Remember Me“). Hlas dobrý, ale hudebně až na výjimky průměr. Jiní dva dobří interpreti, kteří se následně uplatnili jako sólisté, jmenovitě zpěvák Robert Palmer a zpěvačka Elkie Brooks začínali ve vcelku dobré londýnské kapele Vinegar Joe, jíž vedl kytarista a klávesák Pete Gage. Hudebně se jednalo o tvrdší rhythm&blues s výborně se doplňující výše zmíněnou pěveckou dvojicí. Uvedl bych alba „Vinegar Joe“ (1972, např. „Circles“, „Rusty Red Armour“, „See The World“, „Early Monday Morning“, „Gettin´ Out“) a „Rock´n´Roll Gypsies“ (1972, např. „Charley´s Horse“, „Buddy Can You Spare Me A Line?“, „Forgive Us“ plus cover „Angel“, pův. Jimi Hendrix). V roce 1973 měl Vinegar Joe menší hitík v songu „Proud To Be (A Honky Woman)“. Pak následoval odchod obou vokalistů na sólovou dráhu. 

Z psychedelického pop rocku se přeorientovali na tvrdé boogie-woogie Status Quo, kapela, u níž se spoustu let předpokládalo, že hraje jednu jedinou skladbu a jen mění text. Přesto se našli odvážlivci, kteří dokázali rozpoznat hity jako „Break The Rules“, „Roll Over Lay Down“, „Claudie“, „Caroline“, „Down Down“, „Rain“, „Wild Side Of Life“, „Rockin´ All Over The World“(cover, pův. John Fogerty), „Again And Again“, „Accident Prone“, „Whatever You Want“, „Who Asked You“ či „What You´re Proposing“. Skupina, kterou tvořili Francis Rossi (g, voc), Rick Parfitt (g, voc), Alan Lancaster (bg, voc) a John Coghlan (ds), to nejlepší předvádí nejspíš na desce „Hello“ (1973) a živáku, zajímavě nazvaném „Live!“ (1977).

Atomic Rooster začínali jako psychedelická parta, později vynikli vcelku tvrdým soundem s dominujícími klávesami Vincenta Cranea. V textech se to hemžilo ponurými, „ďábelskými“ tématy stejně jako u Black Sabbath, valilo se to tak nějak pomalu a drsně, takže i o „atomicích“ lze hovořit jako o jakýchsi předchůdcích black metalu. V kapele se vystřídala spousta muzikantů, například Carl Palmer (ds, později EL&P), John DuCann (g, voc), Nick Graham (bg, voc), Paul Hammond (ds) nebo Pete French (voc). Na dvou deskách si zazpíval i ex-člen Colossea, vynikající Chris Farlowe. Zkuste alba „Death Walks Behind You“ (1970), „In Hearing Of…“ (1971), „Made In England“ (1972) a „Atomic Rooster“ (album 1980). Za největší hity Atomic Rooster je možno považovat skladby „Tomorrow´s Night“ a „Devil´s Answer“, známé jsou i songy jako „Winter“, „Banstead“, „Broken Wings“, „Death Walks Behind You“, „Seven Lonely Streets“, „Sleeping For Years“, „I Can´t Take No More“, „Play The Game“, „Head In The Sky“, „The Rock“, „Little Bit Of Inner Air“, „Never To Lose“, „Space Cowboy“, „All Across The Country“, Voodoo In You“, po znovuobnovení ze začátku 80.let (Crane – Du Cann) ještě „Don´t Lose Your Mind“, „They Took Control Of You“, „He Did It Again“, „Play It Again“, Start To Live“a „End Of The Day“. Během eighties se Vincent Crane stále více utápěl v depresích, až nakonec v roce 1989 spáchal sebevraždu. O tři roky později se předávkoval ex-bubeník AT Paul Hammond…

Vincent Crane svým odchodem od Arthura Browna jeho „crazy world“ prakticky pohřbil. Extravagantní zpěvák tedy sestavil nový soubor, který nazval Kingdom Come. Pokud bychom ho měli nějak hudebně zařadit, asi bysme ho nazvali jakýmsi divadelním alternativním space-hard rockem, někde mezi Hawkwind a Van Der Graf Generator. Proto lze Brownovu partu mrsknout i do škatulky bigbítu progresivního. Z nevyrovnaných alb lze akceptovat dvojku „Kingdom Come“ (1972) a trojku „Journey“ (1973), ze skladeb bych připomněl „Internal Messenger“, „Galactic ZOO“, „Traffic Light Song“, „Love Is A Spirit“, „The Whirlpool“, „Gypsy“, „Spirit Of Joy“ a „Come Alive“. Po rozpadu „království“ se Arthur Brown vrhl na sólovou kariéru, v ní mj. spolupracoval s různými esy většinou syntezátorového rocku (Alan Parsons, Klaus Schulze, znovu Vincent Crane). Jeho věci se ale až na výjimky pohybovaly v průměru (např. písně „Helen With The Sun“, „She´s On My Mind“, „Timeship“).

Hlavní exponenti londýnských psychedeliků The Gun, bratři Adrian (g, voc) a Paul (bg, voc) Gurvitzové v roce 1970 „zbraň“ spěšně rozložili, aby vzápětí dali dohromady prog-hardrockové trio Three Man Army. Pod tímto názvem natočili odvazové desky jako třeba „A Third Of A Lifetime“ (1971, např. „Butter Queen“, „Third Of A Lifetime“, „Daze“, „Three Man Army“), „Mahesha“ (1972, mj. „My Yiddishee Mama“, „Hold On“, „Mahesha“, „Take A Look At The Light“) a „Three Men Army Two“ (1974, songy jako „Today“, „Polecat Woman“, „Flying“, „Space In Place“, „Irving“). A stejně jako tomu bylo u jejich předchozí kapely - zas žádný úspěch. I dali se tedy do holportu s ex-bubeníkem Cream Gingerem Bakerem v další „armádní“ kapele Baker Gurvitz Army a vlastně hráli i cosi podobného jako britská šlehačka, ovšem s pianem. Nejlepší je sehnat si nějakou výběrovku, na které určitě budou skladby jako „Whoever It Is“, „Love Is“, „People“, „The Key“, „Hearts Of Fire“ nebo „Mystery“. Jestli je tedy vůbec k sehnání. Je opravdu zvláštní, že o Gurvitzovské hudební projekty (konkrétně třeba o takové The Gun) nebyl zájem. Možná to bylo proto, že do kalkulací o název kapely zapomněli zařadit ty prokleté „růže“.

Muzikou někde na pomezí hard rocku, AOR a progresivního rocku se prezentovala i skupinaArgent klávesisty Roda Argenta, který mj. napsal znělku pro fotbalové MS ´78 („Argentine Melody“). V kapele určitý čas působil i kytarista a skladatel Russ Ballard. Nejvíce ceněným albem souboru bylo „Ring Of Hands“ (1971, např skladby „Pleasure“, „Celebration“, „Lothlorien“, „Where Are We Gong Wrong“), hitem pak song „Hold Your Head Up“ z alba „All Together Now“ (1972, dále např. „I Am The Dance Of Agens“, „Tragedy“). Z jiných známých skladeb skupiny Argent lze uvést ještě „Time Of The Season“, „It´s Only Money“, „Thunder And Lightning“, „God Gave Rock´n´Roll To You“, kterou později proslavili Kiss, a instrumentálku „The Coming Of Kohoutek“. Kytarista Russ Ballard byl v té době docela věhlasný pop-rockový skladatel, jeho věci byly hodně přebírány (např. Santana, Rainbow, Roger Daltrey). Málokdo ví, že třeba songy„Winning“, „Since You Been Gone“ nebo „Just A Dream Away“ jsou od něj – najdete je na desce „Winning“ (1976). Nejznámější deskou je od něj LP „Barnet Dogs“ (1980, např. „It´s Too Late“, „Riding With The Angels“, „Beware“). Klávesy Pete Robinsona hrály velkou roli i v muzice nadějných londýnských Quatermass, vedených baskytaristou a výborným zpěvákem Johnem Gustafsonem. Trojka muzikantů v nástrojovém obsazení bg, voc – ks – ds se pokoušela o jakýsi kýbordový hard rock, ale neuspěla. Bohužel po nich zbylo jen jedno eponymní album s lehce „párplovským“ soundem (1970, např. „Black Sheep Of The Family“, „Up On The Ground“, „Gemini“).

The Kinks z Londýna vstoupili do seventies dobrou deskou „Lola Versus Powerman And The Moneygoround, Part One“, která obsahovala známou hitovku „Lola“ (1970, dále např. „Apeman“, „Got To Be Free“, „The Contenders“, „Strangers“, „Top Of The Pops“) a v jiném obsazení. Sestava se rozšířila na pět členů: tvořili ji šéf Ray Davies (voc, g, harm, ks), jeho brácha Dave Davies (lg, voc), dále Mick Avory (ds), John Dalton (bg, bvoc) a John Gosling (ks). Hudebně to tak nějak čenžovali mezi folk rockem, kabaretem, obyčejným bigbítkem a hard rockem, stále s těmi výbornými ironickými Rayovými texty. Jelikož ale alba jako celek byla většinou průměrná uvedl bych z první poloviny 70. let jen pár songů „20th Century Man“, „Celluloid Heroes“, „Sitting In The Midday Sun“, „Money Talks“, „Where Have All The Good Times Gone“, „You Can´t Stop The Music“. Ani ve druhé půli se „kinkům“ nijak moc nevedlo. Určitým zábleskem na lepší časy bylo až LP „Misfits“ (1978, např. „A Rock & Roll Fantasy“, „Live Life“, „Misfits“). Nu, a na přelomu seventies a eighties pak došlo k určitému comebacku Kinks. Ale o tom už v textu o rockových veteránech.

V londýnských Humble Pie byl díky svému sympa kukuči za největší hvězdu ex-členHerd, zpěvák a kytarista Peter Frampton, ale otěže kapely pevně držel bývalý mod ze Small Faces, zpěvák a kytarista Steve Marriott. V souboru ještě působili Greg Ridley (bg, voc) a Jerry Shirley (ds). Předváděli vcelku solidní výbušný hard rock vycházející z Led Zepp s občas ječivým Steveovým vokálem (např. skladba „The Fixer“). Zkuste SP „Natural Born Bugie“ (1969) a alba „Safe As Yesterday“ (1969, např. „Stick Shift“, „Buttermilk Boy“, „As Safe As Yesterday Is“, „Bang!“, „What You Will“), „Town & Country“ (1969, např „The Sad Bag Of Shaky Jake“, „Cold Lady“, „Heartbeat“, „The Light Of Love“, „Silver Tongue“), „Humble Pie“ (1970, např „I´m Ready“, „Red Light Mama, Red Hot!“, „Earth And Water Song“), „Rock On“ (1971, např. „Shine On“, „Sour Grain“, „Stone Cold Fever“, „A Song For Jenny“) a výborný dvojalbový živák „Performance – Rockin´ The Filmore“ (1971, mj. např. covery „Four Day Creep“ - původně Ida Cox, „I Don´t Need No Doctor“ – pův. Ashford-Simpson).

Jelikož se Frampton cítil být stále více ve stínu Marriotta, rozhodl se z kapely odejít. Nahradil ho ex-člen blues-jazz-rockových Colosseum, kytarista Dave „Clem“ Clempson. S ním HP také natočili svojí nejúspěšnější desku „Smokin´“ (1972, hit „Hot ´n´ Nasty“, dále např. „Fixer“, „Road Runner´s G Jam“, „Sweet Peace And Time“ a cover „C´mon Everybody“, pův. od Eddie Cochrana), na níž je již znát ještě větší příklon k ranné zeppelínštině a tedy k hard-blues-rocku. Bohužel další alba měla co se týče kvality již sestupnou tendenci , tak bych snad uvedl ještě double „Eat It“ (1973, např. „Black Coffee“, „Oh, Bella“, cover „Honky Tonk Women“, pův. odRolling Stones, cover „/I´m A/ Road Runner“, pův. od Holland-Dozier-Holland) a z ostatních elpí jen pár songů – „Rally With Ali“, „Street Rat“, „Let Me Be Your Lovemaker“. V polovině seventies se Humble Pie rozpadli. Pak se sice párkrát vrátili, ale už to nějak nebylo ono.

Blonďatý teenagerský idol, londýnský zpěvák a kytarista Peter Frampton se po odchodu z kapely Humble Pie  věnoval sólové dráze. Z té určitě musíme zmínit singlovou výbornou pomalou verzi stounovského „Jumpin´ Jack Flash“, z alb zejména druhou studiovou desku „Frampton´s Camel“ (1973, např. „Do You Feel Like We Do“, „White Sugar“, „I Believe /When I Fall In Love With You It Will Be Forever/“, „Lines On My Face“, „Just The Time Of Year“), výborné koncertní 2LP „Frampton Comes Alive!“ (1975, s hity „Show Me The Way“ a„Baby, I Love Your Way“, dále např. „Something´s Happening“, „/I´ll Give You/ Money“, „Shine On“, „Do You Feel Like We Do“) či smutné, ale úspěšné album „I´m In You“ (1977, hit „I´m In You“, dále např. „Rocky´s Hot Club“, „You Don´t Have To Worry“, „/I´m A/ Road Runner“). A samozřejmě zpěvákovu účast v příšerném filmu „Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band“ (1978). Přibližně od konce sedmdesátých let až do millenia se Framptonovy desky nacházely víceméně v průměru až podprůměru.  

Zbytek SF (Ronnie Lane, Ian McLagan a Kenney Jones) zase založil kapelu Faces, v níž na kytaru hrál Ron Wood a za mikrofonem stál bývalý kumpán Jeff Becka, velmi výrazný zpěvákRod Stewart. Kapela mastila do boogie hozený hard rock, vycházející z britského r&b. Dobře se poslouchala už dvojka „Long Player“ (1971, písně jako „Sweet Lady Mary“, „Had Me A Real Good Time“, „Bad´n´Ruin“), nicméně úspěšnými se stala alba „A Nod´s As Good As A Wink… To A Blind Horse“ (1971, hit „Stay With Me“, dále např. „Love Lives Here“, „Miss Judy´s Farm“, „You´re So Rude“, „Debris“) a „Ooh La La“ (1973 např. „Cindy Incidentally“, „Glad And Sorry“, „Borstal Boys“), známé jsou též skladby „Flying“ a cover „The Wicked Messenger“, pův. odBoba Dylana. Soubor byl mnohem lepší na koncertech, proto se hodně cení živák „Coast To Coast Overtures And Beginners“ (1974). Wood pak v polovině seventies odešel ke Stounům, ale Faces se vnitřně rozkládali už delší čas a to zejména kvůli Stewartovi. Ten si v „tvářích“ odchraptěl svých pět let, nicméně zároveň se staral i o sólovou kariéru, což zbylému teamu nebylo příliš po chuti. Kapela skončila v pětasedmdesátém.

V závěru svého působení u Faces se věčný fanda fotbalového Celticu Glasgow Rod Stewartodstěhoval do nefotbalového Hollywoodu a soustředil se na svou úspěšnou dráhu hvězdy glamu, se všemi těmi „dobrotami“, krásnými babami a kožichy. A ještě ji rámoval hity jako„Farewell“, „Hard Road“, „Three Time Loser“, „Sailing“ (cover od Sutherland Bros.), „I Don´t Want To Talk About It“ (cover od Crazy Horse), „This Old Heart Of Mine“ (předělávka motownovského hitu), „Tonight´s The Night (Gonna Be Alright)“, „First Cut Is The Deepest“(cover od Cata Stevense), „D´Ya Think I´m Sexy“, „Last Summer“, „Standin´ In The Shadoes Of Love“ aj. Pokud byste se chtěli zaposlouchat do celých alb, pak dejte ta z poloviny seventies – „Atlantic Crossing“ (1975), „A Night On The Town“ (1976) a „Blondes Have More Fun“ (1978).

Na konci 60. let existovala v Londýně skupina Smile, v níž hrál na kytaru jistý pan May a na bicí jistý pan Taylor. Zůstalo po ní několik písní, lehce hozených do progressive rocku   s prvky kabaretu, jako např.  „April Lady“, „Step On Me“, „Polar Beer“ nebo „Doin´ Alright“. A právě onen poslední song se stal základním bodem repertoáru nové skupiny, která na troskách „úsměvu“ v roce 1971 vznikla a která se nazvala neskromně Queen - a na dalších skoro dvacet let si užívala pozici jedné z největších hvězd světového rocku. Kapelu tvořili po celou dobu její existence Brian May (g, voc), Freddie Mercury (voc, p), Roger Taylor (ds, voc) a John Deacon (bg) a bylo až neuvěřitelné, co tato čtveřice pomocí pěti instrumentů (včetně hlasu) a práce s playbacky dokázala ve studiu vytvořit. Skupina byla excelentne vybavena jak instrumentálně tak i hlasově - ve své hudbě dokázala sloučit zeppelínskou tvrdost a melodičnost skupinyABBA se sweetovsky precizními doprovodnými vokály a pianem jako od Bowieho. Jejich „pseudowagnerovský“ pompézní, barokně košatý, do art rocku sahající styl lze dodnes jen stěží napodobit. 

Poznávacími znaky „kralovnina“ soundu se staly Mercuryho vysoký průrazný hlas (rozsah tři a půl oktávy) plus používání klavíru, dokonalé a vtipné pseudooperní sbory, a také zvláštní (někdy až klávesový) zvuk doma vyrobené kytary Briana Maye. A ještě něco se v souvislosti s kapelou vědělo – že Freddie je pravděpodobně jedním z největších rockových požitkářů od dob Briana Jonese. Honosnost a pompéznost se z muziky přenesla i do jeho životního stylu; pořádal warholovské večírky plné jídla, chlastu, drog a sexu (hetero i homo), které navštěvovaly ty nejbizarnější postavičky pornobyznysu a showbyznysu. Bisexuál Mercury slul také jakousi aristokraticky ležérní rozhazovačností – když se mu někdo líbil, koupil mu třeba barák nebo auto.

Ale zpět k samotné „královně“. Téměř po dvě desetiletí patřila skupina Queen ovšem také k nejlepším koncertním kapelám, což lze dokumentovat buď videem z koncertu v Hammersmith Odeon (1975) či výborným živým 2LP „Live Killers“ (1979). Z obou cítíte rockový tah, agresivitu ale zároveň hravost a občas hudební humor. Chameleón Mercury do rocku navíc přinesl i výtvarně pozoruhodnou glitter a glam-rockovou garderobu (kostkované nebo pruhované, obepnuté trikoty, róbu bílého „anděla“, bílou bundu-uniformu atd.), která inspirovala i některé kapely new wave a diska. Inspirace byla vzájemná – na přelomu 70. a 80. let „kvíni“ do svých skladeb postupně včleňovali prvky nové vlny (vliv Police), funku a stylu disco (zejména v rytmické sekci). I přes tento „komerční“ ústupek, hráli, a to zejména v případě zmíněných live-shows, velmi tvrdě.

Queen se posléze – jak už bylo výše napsáno - stali jednou z nejslavnějších rockových kapel všech dob a jejich alba „Queen“ (1973), „Queen ll“ (1974) „Sheer Heart Attack“ (1974), „A Night At The Opera“ (1975), „A Day At The Races“ (1976), „News Of The World“ (1977) a songy jako např. „Keep Yourself Alive“, „Liar“, „Doing All Right“, „The Night Comes Down“, „Father To Son“, „White Queen“, „The March Of The Black Queen“, „Seven Seas Of Rhye“, „Nevermore“, „Brighton Rock“, „Killer Queen“, „Now I´m Here“, „Lily Of The Valley“, „Stone Cold Crazy“, „Bohemian Rhapsody“, „Love Of My Life“, „´39“, „The Prophet´s Song“, „Death On Two Legs“, „I´m In Love With My Car“, „Tie Your Mother Down“, „Somebody To Love“, „Teo Torriatte“, „White Man“, „You Take My Breath Away“, „We Are The Champions“, „We Will Rock You“, „Spread Your Wings“, „It´s Too Late“, „Get Down Make Love“, „Bicycle Race“ „Mustapha Ibrahim“, „Leaving Home Ain´t Easy“, „Don´t Stop Me Now“, „Crazy Little Thing Called Love“, „Sail Away Sweet Sister“, „Save Me“, „Play The Game“, nebo „Flash Theme“, „Football Fight“ a „The Hero“patří do zlaté pokladnice světové pop music. Kapela prokázala svojí kvalitu i v osmdesátých letech, fandících na jedné straně heavy metalu a na straně druhé disko-skotačinám na MTV. Svoji hvězdnou dráhu skončila prakticky až v roce 1991, kdy zpěvák Freddie Mercury zemřel na AIDS.

A nyní něco úplně jiného, i když ne zas tak zcela.

Za soubory britského triumvirátu (Led Zeppelin, Deep Purple a Black Sabbath) a Queen pak stojí celá řada britských kapel, které pomáhaly hardrockový žánr definovat.

K těm nejznámějším patřila birminghamská skupina Uriah Heep v čele s kytaristou Mickem Boxem, zpěvákem Davidem Byronem a klávesistou Kenem Hensleym. Po třech deskách se ustálilo místo i na postě bubeníka, stal se jím Lee Kerslake. Baskytaristé se často střídali, ale objevovala se mezi nimi známá jména, jako třeba Paul Newton, Mark Clarke (ex-Colosseum), Gary Thain (zemřel v roce 1975), John Wetton (ex-King Crimson), Trevor Bolder (ex-David Bowie & The Spiders From Mars). Melodický hard rock „Uriášů“ měl velmi blízko k Deep Purple (například Byron zpíval podobným způsobem jako Ian Gillan), ale na rozdíl od „blackmorovcov“ zde byly určujícím faktorem spíše klávesy. Uriah Heep také více zdůrazňovali roli vícehlasých vokálů, které měli v rámci stylu vedle Queen a Sweetnejpropracovanější. To vše je slyšet už od prvního eponymního alba „Very ´eavy, Very ´umble“ (1970).

Mezi nejúspěšnější desky patří „Look At Yourself“ (1971), Demons And Wizzards“ (1972), „The Magicians´s Birthday“ (1972) a koncertní 2-LP „Live In January“ (1973), z písní pak vedou„Gypsy“, „Come Away Melinda“, „Walk In Your Shadow“, „Bird Of Prey“, „Real Turned On“, „Lady In Black“, „Look At Yourself“, „The Park“, „The Wizard“, „Circle Of Hands“, „All My Life“, „July Morning“, „Tears In My Eyes“, „I Wanna Be Free“, „Love Machine“, „Sunrise“, „Echoes In The Dark“, „Rain“, „The Magician´s Birthday“, „Easy Livin´“, „Stealin´“, „If I Had The Time“, „Sweet Freedom“, „The Easy Road“, „Shady Lady“, „Return To Fantasy“, „Beautiful Dream“, „Weep In Silence“. A také „The Hanging Tree“, „Sympathy“, „Firefly“, „Free Me“ a„Come Back To Me“, které kapela nahrála už v nové sestavě se zpěvákem Johnem Lawtonem (kdysi Lucifer´s Friends). S ním v sestavě se za nejlepší desku UH považuje LP „Firefly“ (1977).

Poněkud syrovějším zvukem se prezentovala skotská parta Nazareth původem z malebného města Dunfermilne. Základní a téměř 10 let neměnnou sestavu tvořili baskytarista a zpěvák Pete Agnew, zpěvák-křikloun Dan McCafferty, španělský kytarista Manny Charlton a bubeník Darrell Sweet. Skupina vynikala zejména agresivním pódiovým vystupováním a občasným využitím pro rock netradičních nástrojů (jak jinak – dudy). Poznávacím znamením „nazaretů“ byl i McCaffertyho ostrý, průrazný chraplák (model Joplinka), který při rychlých rockových jízdách obdivovali zejména drsní hoši, ovšem při ploužácích rajcoval zejména příslušnice něžného pohlaví. Ceněna byla i Agnewova hra na baskytaru. Popularity dobyli Nazareth též svojí nadměrnou konzumací whisky.

Oblíbenými deskami jsou „Razamanaz“ (1973) a „Loud´n Proud“ (1974), nejlepší je LP „Hair Of The Dog“ (1975). Největšími hity nebo známými songy jsou pak „Witchdoctor Woman“, „Morning Dew“ (cover od Tima Rose), „Empty Arms, Empty Heart“, „Country Girl“, „I Will Not Be Led“, „Razamanaz“, „Broken Down Angel“, „Bad Bad Boy“, „Alcatraz“ (cover, pův. od Leona Russella), „Hard Living“, „Woke Up This Morning“, „Go Down Fighting“, „Not Fakin´ It“, „This Flight Tonight“ (cover, pův. od Joni Mitchell), „Sunshine“, „Shapes Of Things“ (cover, pův. odYardbirds), „My White Bicycle“ (původně od sk. Tomorrow), „Hair Of The Dog“, „Miss Misery“, „Love Hurts“ (cover, pův. od Everly Brothers), „Please Don´t Judas Me“, „Changin´ Times“, „Carry Out Feelings“, „Telegram“, „Except No Mercy“, „Kentucky Fried Blues“, „Star“.

K Led Zeppelin se zase vřele hlásila londýnská skupina UFO (na čas usazená v Západním Německu), přestože po hudební stránce byla mnohem jednodušší. Hlavními osobnostmi v ní byli zpěvák Phil Mogg, basák Peter Way a později ještě talentovaný německý kytaristaMichael Schenker (ex-Scorpions). Původně hrála jakýsi do blues hozený space rock, přibližně od roku 1973 se už jednalo o klasický hard rock, inspirovaný výše jmenovanou legendou. I když pozornější posluchač objeví spíše vlivy Free nebo Faces. Za nejlepší desky jsou považovány „Phenomenon“ (1974), „Force It“ (1975), „Lights Out“ (1977), „Obsession“ (1978) a velmi ceněný je také dvoj-deskový živák „Strangers In The Night“ (1979). Z nejznámějších skladeb bychom mohli uvést „UFO“, „Rock Bottom”, „Shoot Shoot“, „Let It Roll“, „Out In The Street“, „Mother Mary“, „Natural Thing“, „Too Hot Too Handle”, „Love To Love“, „Lights Out”, „Just Another Suicide“, „Try Me“, „Gettin´ Reddy“, „Electric Phase“, „Only You Can Rock Me”, „Hot´n´Ready“, „Cherry“, a samozřejmě klasiku „Doctor Doctor”. Kapela bodovala ještě na začátku eighties, ale pak už byla vytlačena nahoru se deroucím heavy metalem.

Glitter-rockoví Geordie z Newcastlu produkovali křičený „sladeovský“ bigbít, ale moc úspěchů si s ním neužili. Chytl se debutový singl „Don´t Do That“, lépe další „All Because Of You“ a do hitparád se dostaly ještě dva („Can You Do It“ a „Electric Lady“). Bohužel s elpí to kromě dvou desek moc valné nebylo – první z nich je debut „Hope You Like It“ (1973, vedle prvních dvou jmenovaných singlů ještě např. „Give You Till Monday“, „Hope You Like It“) a pak dvojka „Don´t Be Fooled By The Name“ (1974), která obsahovala kromě vypalovaček „Goin´ Down“, „Look At Me“ a téměř u-heepovského ploužáku „Little Boy“ také hard verzi traditionalu „House Of The Rising Sun“. A tak připomeňme tu zásadní skutečnost, proč bychom na Geordie neměli zapomenout – byl jí odchod zpěváka Briana Johnsona do AC/DC v roce 1980.

Když už zmiňujeme australsko-skotské AC/DC ze Sydney, v čele s kytaristy Angusem a Malcolmem Youngovými a zpěvákem Bonem Scottem, oni vlastně také hráli v podstatě hard rock, ale tak špinavý a syrový, že když se v roce 1976 objevili v Londýně, působili jak zjevení. Přesný protiklad jiných špinavců, ovšem vyznávajících instrumentálně mnohem jednodušší hudbu – punkerů. Právě ponurá a vzteklá atmosféra roku 1976 zapříčinila zrod britského punk rocku a na straně hardrockových maňuch způsobila kvašení, které později vyústilo v nástup heavy metalu. Z prvních desek AC/DC jmenujme např. „High Voltage“ (1976, např. „It´s A Long Way To The Top /If You Wanna Rock´n´Roll/“, „T.N.T.“, „High Voltage“, „Live Wire“) a „Let There Be Rock“ (1977, např. „Dog Eat Dog“, „Let There Be Rock“, „Problem Child“, „Whole Lotta Rosie“). Více o nich v textu o průkopnících HM.

Pojďme zůstat chvilku v Austrálii – sabbaťáckým hard rockem se prezentovali sydneyštíBuffalo v čele s ostrým vokalistou Davidem Ticem a kytaristou Johnem Baxterem. Za nejlepší LP je považována dvojka „Volcanic Rock“ (1973, např. „Till My Death“, „Shylock“, „Sunrise“, „The Prophet“) a částečně „Only Want You For Your Body“ (1974, např. „I´m A Skirt Lifter, Not A Shirt Raiser“, „King Cross Ladies“ plus cover „I´m Coming On“, pův. od Ten Years After). Ač výborní, přesto neúspěšní zůstali australští hardrockeři z Adelaide The Angels zpěváka Doca Neesona, kteří začínali v podstatě s AC/DC, snažili se podobně hrát, jenom prostě neměli to kouzlo. A Bona Scotta. A když si poslechnete jejich LP „Face To Face“, tak je tam slyšíte (1978, např. „Take A Long Line“, „Marseilles“, „Comin´ Down“). Austrálie měla ještě dvě „hard“ želízka v ohni: poněkud známější Rose Tattoo ze Sydney, v čele se sporým holohlavým zpěvákem „Angry“ Andersonem a s deskami „Rock´n´Roll Outlaw“ (1978, např. „Rock´n´Roll Outlaw“, „Bad Boy For Love“, „Butcher And Fast Eddy“, „Tramp“) a „Scarred For Life“ (1982, např. „We Can´t Be Beaten“, „Scarred For Life“, „Who´s Got The Cash“) a poněkud méně známé The Aztecs zpěváka Billy Thorpeho (songy „Rock´n´Roll City“, „Southern Comfort“, „Most People I Know Think That I´m Crazy“).

Ze země klokanů poplujme přes Indický oceán na černý kontinent, konkrétně do Jižní Afriky. Odtamtud pocházel mladý kytarista Trevor Rabin, který se orientoval na jemnější odrůdu tvrdého rocku a jeho tvorba připomínala spíše výtvory amerického AOR. Doma v JAR měl v polovině 70.let kapelu Rabbitt a s ní hity v písni „Charlie“, a dost zběsilé verzi jethro-tullskéhosongu „Locomotive Breath“ – pak se Trevor přestěhoval do Londýna. Pro úplnost ještě dvé elpíček, které vydal pod svým jménem: „Face To Face“, 1979, např. I´m Old Enough /To Make You A Woman/“, „The Wanderer“, „Now“) a „Wolf“ (1981, písně „Do Ya Do Ya Want Me“, „Looking For A Lady /Wolfman/“, „Pain“, „Long Island“). Později znám jako člen Yes.

Ale pojďme zpět do Anglie - ze „sabaťáckého“ Birminghamu pocházela a „sabaťáckého“ soundu vycházela skupina Judas Priest v čele se zpěvákem Robem Halfordem. Než se oblékla do ocvočkované kůže a stala jednou z vlajkových lodí heavy metalu, natočila tři alba - jedno pitomé, jedno skvělé a jedno ucházející. To skvělé se jmenovalo „Sad Wings Of Destiny“ (1976) a obsahovalo výborné skladby „Victim Of Changes“, „The Ripper“, „Dream Deceiver“, „Deceiver“, „Prelude“. A to ucházející zase „Sin After Sin“ (1977, např. „Sinner“, „Disident Aggressor“, „Here Come The Tears“ cover „Diamonds And Rust“, pův. Joan Baez). Také o „judasech“ více v kapitolce „Průkopníci a vznik NWOBHM. V Birminghamu vznikl i další předchůdce metalu, soubor Magnum, který byl znám svými výbornými koncerty (LP „Kingdom Of Madness“, 1978, např. „In The Beginning“, „Kingdom Of Madness“). Později se ovšem přeorientoval na AOR music typu Foreigner.

A do třetice střední Anglie, kraj staffordský – ten je rodištěm maníka, který se jmenoval Ian „Lemmy“ Kilmister. Po svém nuceném odchodu z Hawkwind se tento baskytarista a zpěvák rozhodl, že dá dohromady soubor, který bude stát za to – časopisu Sounds tehdy řekl: „Bude to nejdrsnější rocková skupina světa. Kdybychom se nastěhovali vedle vás, zdechne vám i váš trávník!“ A jak Lemmy řekl, tak učinil, V roce 1975 založil v Londýně ostrou partu zvanouMotörhead, která se později stala jednou z nejhlasitějších a nejtvrdších rockových řežeb vůbec. Protože je více rozebrána (stejně jako Judas Priest) v textu o průkopnících britského heavymetalu, připomenu snad jen úvodní album. Dostalo nekomplikovaný název „Motörhead“ a na trh se dostalo v roce 1977 (songy „Motörhead“, „Iron Horse/Born To Lose“, „White Line Fever“, v reedici ještě „Instro“).

Irští Thin Lizzy vznikli už na konci sixties a v jejich čele stál vždy baskytarista a zpěvák Phil Lynott. Z dalších důležitých členů bych jmenoval bubeníka Briana Downeyho a kytaristu Scotta Gorhama, v kapele se objevil i Brain Robertson (g) a dvakrát se v ní mihl i slavný Gary Moore(g). TL nehráli takový ten typický hard rock jako předchozí party – měli v sobě spíše „vanmorrisonovské“ rhythm&blues a občas využívali prvky funku, soulu a irského folklóru. Folklórně se též po irsku prochlastávali k hospodským rvačkám a následným němotám. Zejména smavější Lynott (irsko-brazilského původu) v sobě nezapřel jihoamerickou horkokrevnost. Thin Lizzy se nejprve proslavili hitem „Whiskey In The Jar“, ale stále to nebyl ten správný průlom.

Až někdy v polovině dekády začala série velmi dobrých desek – „Fighting“ (1975, cover-hit„Rosalie“, pův. od Boba Segera, dále např. „Ballad Of A Hard Man“, „Wild One“, „King´s Vengeance“), „Jailbreak“ (1976, hity „The Boys Are Back In Town“, „Jailbreak“, dále např.„Angel From The Coast“, „Emerald“, „Warriors“), „Johnny The Fox“ (1976, hit „Don´t Believe A Word“, dále např. songy„Massacre“, „Boogie Woogie Dance“, „Rocky“), „Bad Reputation“ (1977, písně „Bad Reputation“, „Killer Without A Cause“, „Dancin´ In The Moonlight“, „Southbound“), která vyvrcholila vydáním řadovky „Black Rose – A Rock Legend“ (1979, hit „Waiting For An Alibi“, dále např. songy „Toughest Street In Town“, „With Love“, „Roisin Dubh A Rock Legend“, „Do Anything You Want To“, „Sarah“), a zejména vynikajícím koncertním dvojalbem „Live And Dangerous“ (1978). Ještě dvě takové zajímavosti – za prvé Lynott se umísťoval vysoko v různých žebříčcích co baskytarista, a za druhé - jak jsem výše uvedl,v kapele Thin Lizzy určitý čas působil i pozdější slavný bluesový kytarista Gary Moore; ve stejné době natočil průměrnou sólovku „Back On The Streets“ (1978, hit „Parisienne Walkways“, dále např. „Back On The Streets“, „Fanatical Fascist“).

Z dalších ostrovních kapel žánru je možné jmenovat birminghamské Trapeze, v čele s kytaristou a zpěvákem Mel Galleyim a basákem a zpěvákem Glennem Hughesem. Ten už tehdy (snad proto, že měl výborný soulový hlas), cpal do tvrdého soundu prvky funku. Od souboru jsou v této první fázi nejznámější alba „Medusa“ (1970, např. „Black Cloud“, „Medusa“, „Seafull“, „Touch My Life“) a „You Are The Music – We Are Just The Band“ (1972, např. „You Are The Music“, „Keepin´ Time“, „Coast To Coast“, „Way Back To The Bone“). Hughes posléze přestoupil do Deep Purple a hlavní slovo tak měl v kapele Mel Galley. Vznikla alba jako třeba „Hot Wire“ (1974, např. „Midnight Flyer“, „Turn It On“, „Back Street Love“) nebo „Trapeze“ (1976 album) (1976, např. „Star Breaker“, „Nothin´ For Nothing“, „Soul Stealer“). Pak přišel nový hlavní zpěvák Peter Goalby, přičemž bylo nahráno LP „Hold On“ (1979, např. „Running“, „Time Will Heal“, „When You Go To Heaven“). Kapela fungovala ještě asi tři roky a poté se rozpadla – Goalby odešel k „uriášům“ a Galley do Whitesnake.

 Je třeba zmínit i soubor Tempest, který založil bubeník Jon Hiseman z  Colossea z něhož  přišel ještě Mark Clarke (bg, ks, voc). Dalším členem se stal talentovaný Allan Holdsworth (g, vln, voc) a za mikrofon se tehdy postavil(-sadil) zpěvák a klávesista Paul Williams. Výsledkem byl opravdu vymakaný hard rock s jazzovými názvuky – vřele doporučuji. Po prvním albu Holdswortha (odešel k Soft Machine a později do Gongu) a Williamse vystřídal zpěvák a kytarista Ollie Halsall, A výlisky? Asi jediná dvě alba, která kapela natočila – výborné „Tempest“ (1973, např. „Gorgon“, „Foyers Of Fun“, „Brothers“, „Up And On“, „Strangeher“, „Dark House“) a nadprůměrné „Living In The Fear“ (1974 např. „Funeral Empire“, „Dance To My Tune“, „Turn Around“, „Living In Fear“  plus cover „Paperback Writer“, pův. od Beatles). Skupina se pak rozešla, Hiseman znovu postavil Colosseum, Clarke se objevil v Rainbow a pak hrál s Billy Squierem, Halsall spolupracoval ponejvíce s Kevinem Ayersem, a v roce 1992 se bohužel předávkoval heroinem.

Nesmíme zapomenout ani na nabroušené velšské trio Budgie Johna B. Shelleye (voc, bg) a Tony Bourgeho (voc, g), které se uvedlo ucházejícím debutem „Budgie“ (1971, např. „Nude Disintegrating Parachutist Woman“, „Crash Course In Brain Surgery“, „The Author“). Ještě v první polovině seventies se prezentovalo slušnými deskami „Never Turn Your Back On A Friend“ (1973, např. „Breadfan“, „In The Grip Of A Tyrefiter´s Hand“, „Parents“), „In For The Kill“ (1974, např. „In For The Kill“, „Hammer And Tongs“, „Zoom Club“, „Living On Your Own“) a „Bandolier“ (1975, např. „I Can See My Feelings“, „Breaking All The House Rules“, „I Ain´t No Mountain“). Či další partičku z Walesu, smutně nazvanou Lone Star s jejich dobrými LP „Lone Star“ (1976, songy „She Said She Said“, „Spaceships“, „Illusions“) a „Firing On All“ (1977, např.„The Ballad Of Crafty Jack“, „All Of Us To All Of You“).

Určitě je třeba vzpomenout na severoanglickou kapelu Necromandus v čele s kytaristou Barry „Buz“ Dunnerym a firemním zásahem k ledu daný její albový debut „Orexis Of Death“ natočený v roce 1973 (např. „Orexis Of Death“, „Still Born Beauty““, „Nightjar“, „A Black Solitude“), který vyšel až někdy v době millenia. A také tragicky skončivší hard-progressive rockovýArmageddon, jehož nadějnou kariéru, spuštěnou výborným debutem „Armageddon“, (1975, hit„Buzzard, dále např. „Silver Tightrope“, „Basking In The White Of The Midnight Sun“), utnula smrt bývalého „yardbirda“, zpěváka Keitha Relfa (1976).

V polovině 70.let vznikli také tři pohrobci Deep Purple.

Rainbow kytaristy Ritchie Blackmora pokračovali v podobném soundu jako jeho původní kapela. Upozornili na sebe hned prvním LP „Ritchie Blackmore´s Rainbow“ (1975), obsahujícím hity „Man On The Silver Mountain“, „16th Century Greensleeves“, „Temple Of The King“ a (téměř hendrixovský ploužák) „Catch The Rainbow“, které zpíval postavou sice nevelký, ale jinak famózní americký vokalista Ronnie James Dio. Po první desce do skupiny přišel známý bubeník-ranař Cozy Powell. S ním bylo realizováno skvělé album „Rising“ s vůbec nejlepší písní kapely „Stargazer“, nahranou dohromady s monackým symfoňákem (1976, dále ještě např.„Starstruck“, „Run With The Wolf“, „A Light In The Black“). Slušná je také koncertní deska „On Stage“ (1977), představující precizně vygradované cover-verze od „párplů“ („Mistreated“) aYardbirds („Still I´m Sad“), a za poslech stojí i následující kvalitní studiovka „Long Live Rock´n´Roll“ (1978, např. songy „Gates Of Babylon“, „Long Live Rock´n´Roll“, „Kill The King“, „Lady Of The Lake“).

Poté se kapela potýkala s personálními problémy, vyvolávanými nesnesitelným perfekcionistou Blackmorem. Vyhodil Dia a měl konflikty i s jeho nástupcem Grahamem Bonnetem, který si odmítal nechat narůst dlouhé vlasy. Z té doby pochází jakž takž deska „Down To Earth“, na níž si zahráli mj. klávesista Don Airey z Colossea a ex-párpl Roger Glover (1979, songy „The Eyes Of The World“, „Makin´ Love“, „All Night Long“, cover „Since You´ve Been Gone“, původně odRusse Ballarda). Po tomto jediném albu Bonnet z kapely odešel, aby ho nahradil další zpěvákJoe Lynn Turner. První počin s ním, deska „Difficult To Cure“ tak nějak navazoval na předchozí elpí, přičemž se začaly ozývat hlasy, že to jde s Rainbow hudebně dolů (1980, hit „I Surrender– další „ballardovka“, dále „Magic“, „Freedom Fighter“ plus beethovenovská parafráze „Difficult To Cure /Beethoven´s Ninth/“). To potvrdilo i další průměrné album „Straight Between The Eyes“ (1982, hit „Stone Cold“, z lepších songů snad ještě „Tearin´ Out My Heart“, „Eyes Of Fire“). Kapela pak měla ještě menší hit „Street Of Dreams“ a v roce 1984 se rozpadla. Dio už dříve po svém vyhazovu přešel k „sabatům“, Bonnet a Turner se dali na sólo-dráhu a Ritchie s Gloverem se přidali k znovu obnoveným „párplům“. Rainbow byli jedním z inspirativních zdrojů pro nástup heavy metalu.

Whitesnake, další kapelu vzniklou na troskách DP, svého času opanovali dokonce tři z „párplů“ – David Coverdale, Jon Lord a Ian Paice. Založil ji Coverdale, který si v mezidobí od rozpadu legendy užil neúspěchu s dvěma sólovými alby, z nichž „Northwinds“ z roku 1978 jakž takž ujde (songy „Queen Of Hearts“, „Time And Again“, „Only My Soul“). „Bílej had“ se představil tvrdou, hutnou muzikou, „chlapským“ bigbítem, stylově někde mezi Bad Company aDeep Purple. Na konci seventies se vytasil zejména s těžkotonážní deskou „Lovehunter“ (1979, např. „Long Way From Home“, „Walking In The Shadow Of The Blues“ plus cover „Help Me Thro´ The Day“, pův. od Leona Russella), největším hitem se pak stala zemitá písnička „Fool For Your Loving“ z alba „Ready An´ Willing (1980, dále např. „Blindman“, „Ready An´ Willing“, „Sweet Talker“). V osmé dekádě bylo pro družinu Coverdalovu střídavě oblačno. Třeba album „Come And Get It“ (1981, např. „Don´t Break My Heart Again“, „Till The Day I Die“, „Hit An´ Run“) jde trochu dolů, naopak LP „Saints & Sinners“ (1982, hit „Here I Go Again“, dále např.„Saints An´ Sinners“, „Rough An´ Ready“, „Crying In The Rain“) zase jemně nahoru. Ale pak se přece jenom začalo blýskat na časy – viz. text o Přehlídce veteránů.

Třetí pohrobek Deep Purple, zpěvák Ian Gillan byl ze jmenovaných ex-kolegů nejméně úspěšný - Jeho kapela Ian Gillan Band se výrazněji neprosadila a v punkové éře ani nemohla. Přitom album „Child In Time“ je dost dobré (1976, např. „Lay Me Down“, „You Make Me Feel So Good“, „Let It Slide“). Později, po změně názvu na Gillan (1978), ale zejména díky metalovému boomu, následovaly tři lepší roky s deskami „Mr. Universe“ (1978, např. „Secret Of The Dance“, „Roller“, „Mr. Universe“, „Fighting Man“), „Glory Road“ (1980, „No Easy Way“, „On The Rocks“, „Are You Sure?“), „Future Shock“ (1981, songy jako „Night Ride Out Of Phoenix“, „For Your Dreams“, „/The Ballad Of/ The Lucitania Express“, „If I Sing Softy“). Po dalším albu „Magic“ (1982, např. „Demon Driver“, „What´s The Matter“, „Living A Lie“) Gillan kapelu rozpustil a připojil se k Black Sabbath a poté k znovu obnoveným Deep Purple.

A co se týče pohrobků DP, nesmíme zapomenout ještě na dva počiny – ex-baskytarista Nick Simper po svém nedobrovolném odchodu založil „párpláckou“ skupinu Warhorse, v níž pěl frontman Ashley Holt. Možno připomenout desky „Warhorse” (1970, např. „Woman Of The Devil“, „Vulture Blood”, „Ritual“) a „Read Sea” (1971, např. „Red Sea“, „Back In Time“, „I /Who Have Nothing“). Další ex-baskytarista a zpěvák DP Glenn Hughes po krátkých soulových hrátkách (průměrné album „Play Me Out“, 1977, např. „Soulution“, „I Found A Woman“) natočil společně s kytaristou Patem Thrallem solidní desku „Hughes – Thrall“ (1982, např. „The Look In Your Eye“, „Beg, Borrow Or Steal“, „Muscle And Blood“ a „Coast To Coast“ – cover odTrapeze).

I kontinentální Evropa měla své hardrockové hvězdy. V Holandsku to byli zejména neustále podceňovaní Golden Earring, kteří začínali už v polovině sixties. Kapela šlapala v sestavě George Kooymans (g, voc), Rinus Herritsen (bg, ks), Barry Hay (voc, fl) a Cesar Zuiderwijk (ds), a pořád se u ní vyskytovala snaha nějak ten hard rock ozvláštňovat takovým tím progresivním směrem. Jsou známy desky „Golden Earring“ (1970), „Together“ (1972) a „Moontan“ (1973) a songy jako např. „The Wall Of Dolls“, „This Is The Time Of The Year“, „I´m Going To Send My Pigeons To The Sky“, „Road Swallowed Her Name“, „Silver Ships“, „All Day Watcher“, „From Heaven From Hell“, „Candy´s Going Bad“, „Nomad“, „Faded Jeans“ a pochopitelně největší hit„Radar Love“. Soubor se hitově prosadil ještě v roce 1982 písní „Twilight Zone“. Cuby & Blizzards zpěváka Harry Muskeeho a kytaristy Eelco Gellinga své hard blues proměňovali v běžný hard rock. Trošku známějším elpí z 70. let je „Simple Man“ (1971, např. „Gave You My Word“, „Back Street“, „The Faker“, „Simple Man“). Norská skupina Titanic měla blízko k „párplům“ nebo UFO, což naznačuje třeba úvodní singl „Sing Fool Sing“. Ovšem  instrumentální hit „Sultana“ (1971) ukazoval také na santanovské vlivy. Pocházel z asi nejznámějšího alba kapely „Sea Wolf“ (1971, dále např. „Sea Wolf“, „Underbird“, „Hanging Over“). Od Titaniku bych uvedl ještě singl „Macumba“ a LP „Eagle Rock“ (1973, např.„Richmond Express“, „Dying Sun“, „And It´s Music“, „One Night In Eagle Rock“).

V Německu to pálil od boku Lucifer´s Friend s britským zpěvákem Johnem Lawtonem (později známým z Uriah Heep). Dalšími známějšími hudebníky tu byli Peter Hesslein (g) a Peter Hecht (ks). Přestože kritika si kapely cenila, její desky kromě prvního eponynmního alba „Lucifer´s Friend“ (1971, např. „Ride To Sky“, „Toxic Shadows“, „Everybody´s Clown“, „Lucifer´s Friend“) nebyly příliš komerčně úspěšné. Soubor v duchu doby posléze začal „progresivnět“ a „jazz-rockovatět“, skladby se prodlužovaly, ale stále bylo co poslouchat. Občas to zabíhalo až někam ke King Crimson (jako fakžejo). Bohužel o albech „Where The Groupies Killed The Blues“ (1972, „Hobo/Rose On The Vine Mother“, „Burning Ships“, „Summerdream“) a „Banquet“ (1974, např. „Thus Spoke Oberon“, „Spanish Galleon“, „High Flying Lady-Goodbye“) dnes už kromě sběratelů nikdo neví. Podobně dopadli i King Ping Meh, vycházející ze soundu Deep Purple (např. songy „Drugson´s Trip“, „Fairy Tales“, „Sometime“, „Everything“, „Come On In“, „My Dove“). Z německého undergroundu vzešli Birth Control, kteří tak nějak stáli na rozhraní hard a progressive rocku (songy jako „Gamma Ray“, „Buy“, „She´s Got Nothing On You“, „Plastic People“, „Tiny Flashlights“).

Stále více se ozývali také Scorpions, u nichž působili zpěvák Klaus Meine a kytarista Rudolf Schenker. Škorpíci se ovšem definitivně prosadili až v éře nástupu heavy metalu. Jejich první, vcelku průměrné období je ovlivněno hendrixovským hard rockem a německou undergroundovou psychedelickou scénou, v čemž se vyžíval zejména kytarista Ulrich Roth. To jsou taková ta alba jako „Lonesome Crow“ (1972, „Leave Me“, „In Search Of The Peace Of Mind“, „It All Depends“, „Lonesome Crow“) a „Fly To The Rainbow“ (1974, např. „Speedy´s Coming“, „Drifting Sun“, „Fly People Fly“, „Fly To The Rainbow“). Nakonec bylo zakončeno vcelku solidní deskou „In Trance“ (1975, se stejnojmenným hitem, takže… „In Trance“, dále např. „Top Of The Bill“, „Dark Lady“, „Longing For Fire“, „Life´s Like A River“). Něco podobného hrála s art-rockovými Atlantis personálně propojena skupina Jeronimo. Než někteří její členové přešli do výše jmenovaného souboru, natočila víceméně průměrná čtyři alba psychedelického hard rocku, z nichž se drží v podvědomí snad „Cosmic Blues“ (1970, např. „News“, „So Nice To Know“, „Highjack“, „The Light Live Needs“) a dlouhý song „There Are People“ (1972).

V éře metalu se prosadili i švýcarští Krokus s kytaristou Fernandem von Arbem a zpěvákem Marcem Storacem - ti se ovšem slávy jen tak dotkli. Mastili podobný bigboš jako AC/DC, přičemž řada kritiků tvrdí, že nejlepší materiál je na deskách „Metal Rendez-vous“ (1980, např.„Bedside Radio“, „Come On“, „Tokyo Nights“) a „Hardware“ (1981, songy “Winning Man“, „Celebration“, „Easy Rocker“). Pěkným kouskem je i pozdější jiskřivá instrumentálka„Screaming In The Night“. Nu, a pak už se Krokus stali oporami takového toho komerčního radiového metalu. V Itálii měli svoji „joplinku“ ve zpěvačce Gianna Nannini, jenomže ta po albu „California“ (1979, hit „America“, dále např. „California“, „Good Bye My Heart“) začala poněkud elektro-jančit a k hard rocku se vrátila až v 90. letech.

Stát Izrael se mohl pyšnit skupinou se vskutku biblickým názvem Jericho (nebo Jericho Jones), v čele s anglickým zpěvákem a kytaristou Robbem Huxleym. V kapele dále působili Haim Romano (g), Dani Shoshan (voc), Miki Gavrielov (bg) a Ami Traibetch (ds). Šlo o vcelku dobrý vymakaný hard rock, možná přesahující až do škatule progressive rocku. Je ke slyšení na SP „Time Is Now“ (1971) či albech „Junkies, Monkeys And Donkeys“ (1971, např.„Freedom“, „Man In The Crowd“, „There Is Always A Train“, „What Have We Got To Lose“) a „Jericho“ (1972, např. „Ethiopia“, „Don´t You Let Me Down“, „Featherbed“, „Justin And Nova“), eventuelně na v Německu vydaném singlu  „Champs“/ „Hey Man “(1972).

Ze soc-tábora je třeba zmínit maďarskou napůl hard & psychedelic a napůl progressive rockovou skupinu Omega Jánose Kóbora (voc) a László Benköa (ks, voc) s jejím hitem„Gyöngyhajú lány“ . Zpočátku silně beatlesoidní záležitost se v první polovině 70. let změnila v čistý hard rock, a posléze progresivní space rock. Známý je živák „Élö Omega“ (1972, mj.„Hütlen Barátok“) a významnými alby jsou ještě „Omega 5“ (1973, např. „A Jovendomondo“, „Bucsuztato, Szvit“, „Ebredes“) a „Omega III“ (1974, např. „Spanish Guitar“, „Everytime She Steps In“, „Go On The Spree“).  Pozn. – u maďarsky zpívaných a anglických alb je odlišné číslování. Jak už bylo řečeno, od pol. 70.let se kapela vrhla poněkud „umělečtějším směrem – z té doby jsou známa alba „Csillagok Útján – Skyrover“ (1978, např. „Léna“, „Metamorfózis“, „Finálé“) a „Gammapolis (1979, např. „Gammapolis“, „Ezüst esö“). Ze stejného státu pocházela blues-hardrocková skupina Locomotiv GT. Ta se proslavila debutem „Locomotiv GT“ (1971, např. „Ezüst nyár – Silver Summer“), singlem „Érints meg – Touch Me“ a deskou „Ringasd el magzd – Rock Yourself“ (1972, např. „Szeress nagyon – Love Me Much“). Jinak obě kapely jsou spojeny se jménem klávesisty Gábora Pressera.

I u nás jsme měli jednu skvělou kapelu, rámec hard rocku ovšem značně přesahující – jednalo se o partičku Flamengo, zejména z jejího „kainarovského“ období. Tehdy v sestavě Pavel Fořt (lg), Jaroslav „Erno“ Šedivý (ds), Ivan Khunt (ks, voc), Vladimir „Guma“ Kulhánek (bg, bvoc), Vladimír Mišík (voc) a Jan Kubík (sax, fl), natočila v tuzemsku slavnou desku „Kuře v hodinkách“ (1972, např. „Kuře v hodinkách“, „Stále dál“, „Já a dým“, „Chvíle chvil“). Jednalo se o mix hardrocku, blues, jazz rocku a folku s názvuky latiny. Po zákazu kapely na její sound lehce navázal Vladimír Mišík, když si založil bigbítový soubor Etc… a natočil s ním desky „Vladimír Mišík & Etc…“ (1976, songy „Bazarem proměn“, „Biograf“, „Stříhali dohola malého chlapečka, „Syn Daidalův“, v reedici ještě např. „Lady Vamp“) a „Vladimír Mišík & Etc…2“ (1980, např. „Nejlepší ženská našich dnů“, „Taxůvku jsme chytli“, „Sochy“, „Variace na renesanční téma“, „Na okraji“). Nejtvrdším tuzemským tělesem oněch časů byla ovšemSkupina F. Ringo Čecha s „coverdalovským“ zpěvákem Jiřím Schelingerem, byť to bylo slyšet více na koncertech než na deskách (např. LP „Hrrr na ně…“, 1977, např. „Kartágo“,„Lucrezia Borgia“, „Siréna“, „Divné tušení“, SP: „Lupič Willy“, 1980).

Nu, a to by bylo asi tak všechno…

K hard rocku řadíme samozřejmě i další britské skupiny a interprety jako Slade, Sweet, částí své tvorby sem patří i T. Rex, David Bowie, Suzi Quatro, nebo Gary Glitter, ale protože přijali novou rockovou estetiku té doby, je možné si o nich přečíst v kapitole „Glam rock“.

Hard rock v USA a Kanade:

Severní Amerika se stala pro britské hardrockové soubory doslova rájem – větší rozloha a větší počet obyvatel (navíc mluvících anglicky) znamenaly i větší odbytiště. Ale také větší konkurenci, protože vlna tvrdého bigbítu paralelně zasáhla i mladé americké muzikanty.

Když vynecháme Jimi Hendrixe, jehož zmiňujeme v samostatném miniprofilu, a Doors neboJanis Joplin s The Big Brother And The Holding Company, o kterých je možné si přečíst v textu o americkém undergroundu, pak první tvrdší partou, která se v USA objevila, byla skupina Iron Butterfly ze San Diega. V nejlepším období (které trvalo asi dva roky) ji tvořili Doug Ingle (ks, voc), Ronald Bushy (ds), Eric Braunn (g, voc) a Lee Dorman (bg, g, voc). Nejprve „doorsovsky“ psychedelila (např. „You Can´t Win“, „Fields Of Sun“, „Iron Butterfly Theme“, všechny z debutového alba „Heavy“, 1967), ale následně vešla ve známost tím, že její nejúspěšnější deska s vyhuleneckým názvem „In-A-Gadda-Da-Vidda“ bývá označována za první hardrockové album na světě (1968, obsahuje stejnojmenný hit „In-A-Gadda-Da-Vidda“, dále např. „My Mirage“, „Termination“, „Are You Happy“). V podobném duchu se nesla i další, víceméně průměrná placka „Ball“ (1969, např. „In The Times Of Our Lives“, „In The Crowds“, „Belda-Beast“ a v reedici ještě „To Be Alone“). Po odchodu Braunna (místo něj přišli kytaristéMike Pinera a Larry „Rhino“ Reinhardt), vzniklo album „Metamorphosis“ (1970, hit „Easy Rider /Let The Wind Pay The Way/“, dále „Best Years Of Our Life“, „Soldier In Our Town“, „New Day“). V roce 1971 se kapela rozešla. Bushy s Braunnem ji sice v půli 70.let načas obnovili, ale po pravdě řečeno – některé věci by raději měly zůstat nerušeně zakopány tam kde jsou…

Na troskách IB vznikla v jedenasedmdesátém v LA výborná kapela Captain Beyond s ex-„párplem“ Rodem Evansem za mikrofonem, johnny-winterovským drummerem Bobby Caldwellem a právě hráči ze „železného motýla“ - basákem Lee Dormanem a kytaristou Larry „Rhino“ Reinhardtem. Jednalo se o tvrdou partu trošku hozenou do progresivního rocku. Doporučují se zejména první dvě desky „Captain Beyond“ (1972, skladby „Dancing Madly Backwards /On A Sea Of Air/“, „Mesmerization Eclipse“, „Ranging River Of Fear“, „I Can´t Feel Nothin´“, „Astral Lady“) a „Sufficiently Breathless“ (1973, např. „Sufficiently Breathless“, „Drifting In Space“, „Evil Men“, „Starglow Energy“, „Bright, Blue Tango“), na níž Caldwella vystřídal za bicími Marty Rodriguez. Pak soubor asi na tři roky usnul, aby se v mírně pozměněné sestavě dal zase v období 1976-78 dohromady: Kromě Rhina (g, ac g), Dormana (bg, voc) a navrátilce Caldwella (ds) se v ní objevil za mikrofonem Willy „Dee“ Daffern. Možná, že od třetí desky vás odradí kritikové, kterým připadala průměrná, ale nezapomeňme, že se psal rok 1977 a všichni si od tohoto stylu muziky chtěli už tak trochu odfrknout. A navíc se nezadržitelně blížily punk a nová vlna. Album „Dawn Explosion“ prostě není tak špatné, jak se na první pohled jeví (např. skladby „Do Or Die“, „Oblivion“, „Midnight Memories“, „Fantasy“, „Breath Of Fire, Part 1 & Part II“).

Hore uvedený kytarista Mike Pinera (původem z Floridy) hrál před vstupem do IB v kapeleBlues Image, která spojovala hard rock, blues, psychedelic sound a latinu. Albově vstoupila do hry v roce 1969 deskou „Blues Image“ (1969, např. „Outside Was Night“, „In Front Behind You“, „Lay Your Sweet Love On Me“), ale známější je asi album „Open“ kvůli hitovce „Ride Captain Ride“ (1970, dále např. „Love Is The Answer“, „Running The Water“, „Pay My Dues“). V roce 1971 se objevil singl „Take Me Back“, ale kapela v té době již neexistovala – muzikanti se rozprchli do jiných souborů. Kytarista Mike Pinera právě do Iron Butterfly, poté hrál s Alice Cooperem  a své sólové kariéře se začal věnovat až na konci 70. let. A tedy – nic moc to nebylo: takový ten AOR-ový, vyčištěný rock se srdcervoucími, kýčovitými ploužáky. Což je nakonec slyšet na LP „Forever“ (1979, např. „Here It Comes Again“, „Can´t You Believe“, „Goodnight My Love“).

Ale pojďme zpět do konce 60.let.

Ve stejné době jako Iron Buttterfly působilo také sanfranciské motorkářské trio Blue Cheer, které navzdory kytičkové revoluci valilo bluesový hard rock tak, že bylo určitý čas pokládáno za nejhlasitější skupinu na světě. Představte si zpěv někde mezi „sladeovským“ Noddy Holderem a George Harrisonem, pod to hoďte okouřenou Hendrixovu psychedelickou kytaru a máte Blue Cheer. V kapele působili Dickie Peterson (bg, voc), Paul Whaley (ds) a Leigh Stephens (g), jehož bustrovaný zvuk kejtry vám při stereo-poslechu prolétává hlavou jako stíhačka a zanechává spoušť srovnatelnou s kobercovým bombardováním. Z těch několika alb je nejznámější to první „Vincebus Eruptum“ (1968, např. „Parchment Farm“, „Second Time Around“ plus bluesový standard „Rock Me Baby“ a cover „Summertime Blues“, pův. od Eddie Cochrana). Hutně zněla také dvojka „Outsideinside“ (1968, např. „Sun Cycle“, „Just A Little Bit“, „Come And Get It“, „Babylon“), po níž však odešel kytarista Stephens jehož průběžně nahrazovali jeho bratr Bruce a Randy Holden. Skupina svůj sound zprecizněla, ale zároveň tak trochu… vyměkla. Z lepších skladeb tohoto období bych uvedl například „Peace Of Mind“, „Saturday Freedom“ a „Good Times Are So Hard To Find“.

Něco tvrdě psychedelického a tedy velmi blízkého Blue Cheer předváděli i Thunder & Rosesz Philadelphie, které vedl kytarista a zpěvák Chris Bond. Zkuste album „King Of The Black Sunrise“ (1969, např. „White Lace And Strange“, „I Love A Woman“, „Moon Child“ plus cover„Red House“ pův. od Jimiho Hendrixe). To byla jen taková východní odbočka a nyní zpět do Kalifornie, konkrétně do LA – tam v roce 1968 vydala svoje první album skupina Rhinoceros, která měla vazby na Iron Butterfly (hráli zde kytaristé Eric Braunn a Danny Weis). „Nosorožec“ se v duchu názvu prezentoval těžkotonážním psychedelickým hard rockem s rozvolněnými vokály. Ono album se jmenovalo prostě „Rhinoceros“ a obsahovalo songy jako „You´re My Girl“ , „When You Say You´re Sorry“, „Apricot Brandy“ a „Belbuekus“ . Pak se to stejně jako u Blue Cheer zcivilizovalo a už to nějak nebylo ono. Přesto bych snad ještě uvedl písně „Funk Butt“, „Better Times“, „Insanity“, „Lady Of Fortune“.

Losangelsští Love kytaristy a zpěváka Arthura Lee, existovali nebo neexistovali dle momentálního rozpoložení jejich šéfa. Do seventies vstoupili elpím „False Start“ (1970, např.„Everlasting First“, „Gimi A Little Break“, „Anytime“), které bylo průměrné. Pak siArthur Lee natočil vlastní a dobré album „Vindicator“ (1972, např. „Everybody´s Gotta Live“, „Love Jumped Through My Window“, „Sad Song“, „Every Time I Look Up I´m Down Or White Dog…“, „You Want Change For Your Re-Run“, „Busted Feet“). Poté to zase načas vyhráli Love a vznikla slabší deska „Reel To Real“ (1974, např. „Be Thankful For What You Got“, „Which Witch Is Which“, „Singing Cowboy“). No, a pak zas potácečka…

Jako kalifornská kapela byli uváděni i Steppenwolf, přestože v ní hráli Kanaďané a za mikrofonem stál v Německu narozený John Kay. Další posty okupovali ještě Michael Monarch (g, bvoc), Goldy McJohn (ks, bvoc), Jerry Edmonton (ds, voc) a Rushton Moreve (bg, bvoc). Sestava se poté dost měnila, po celou dobu existence v ní coby monolit zůstal vlastně jenom John Kay. Skupinu proslavil film „Easy Rider“, v němž zazněly dvě písně z prvního eponymního alba „Steppenwolf“ (1968) – cover „The Pusher“ (pův. od Hoyta Axtona) a „Born To Be Wild“, dodnes hymna všech motorkářů a jedna z nejslavnějších písní v dějinách rocku. Album obsahovalo ještě další výborné songy jako „Sookie Sookie“ nebo „Everybody´s Next One“. Třetí hitovkou „stepního vlka“ se stala skladba „Magic Carpet Ride“ z další slušné desky „Steppenwolf The Second“ (1969, dále např. „Don´t Step On The Grass, Sam“, „Faster Than The Speed Of Life“). Pak začala úroveň nahrávek pozvolna klesat, uveďme tedy ještě několik písní jako např. „Rock Me“, „Jupiter´s Child“, „Hey Lawdy Mama“ či „Who Needs Ya“.

Hlasitým soundem vycházejícím z Cream na sebe upozornila newyorská skupina Mountainv čele s výborným kytaristou a zpěvákem Leslie Westem a skladatelem Felixem Pappalardim (voc, bg). Dále v ní působili ještě Corky Laing (ds) a Steve Knight (ks).  Kapela se objevila ve Woodstocku, v letech 1970-72 natočila čtyři komerčně úspěšná alba - nejlepší „Climbing!“ (1970) a „Nantucket Sleighride“ (1971) - a poté se rozpadla. Zbylo po ní několik známých kousků jako třeba „Don´t Look Around“, „Theme For An Imaginary Western“, „Silver Paper“, „Never In My Life“, „For Yasgur´s Farm“, „Nantucket Sleighride“, „Taunta“, „Travelin´ In The Dark“ , „Flowers Of Evil“, „Back Where I Belong“. A samozřejmě superhit „Mississippi Queen“, bez kterého se neobejde žádná pamětnická rozhlasová stanice, orientující se na hard rock. Ještě poznámka: někdy se uvádí jako debut kapely elpíčko „Mountain“, ale ono opravdu vyšlo pod jménem kytaristy Leslie Westa a obsahuje několik dobrých písniček (1969, např. „Blood Of The Sun“, „Blind Man“, „Dreams Of Milk & Honey“). Jinak Pappalardi se stal v 70.letech význačným producentem, než ho posléze v roce 1983 nešťastnou náhodou zastřelila manželka Gail, která skupině napsala několik textů. 

West si k sobě po rozpadu „hory“ (1972) vzal Lainga a společně s ex-členem Cream, baskytaristou a zpěvákem Jackem Brucem založilii supergroup West, Bruce & Laing – a co asi tak mohli hrát, že? Samozřejmě něco jako Cream a Mountain. Natočili dvě studiovky „Why Dontcha“ (1972, např. „Why Dontcha“, „Out Into The Fields“, „The Doctor“, „Love Is Worth The Blues“)  a slabší  „Whatever Turns You On“ (1973, např. „Rock´n´Roll Machine“, „Token“, „Like A Plate“). Po rozchodu tria natočil Leslie West průměrná LP „The Great Fatsby“ (1975, např. „I´m Gonna Love You Thru The Night“, „Little Bit Of Love“ plus cover „Honky Tonk Women“, pův. od Rolling Stones) a „The Leslie West Band“ (1976, např. „The Twister“, „We´ll Find A Way“, „Money /Watcha Gonna Do/“). 

Z dalších kapel přelomu 60. a 70. let je třeba jmenovat ještě ohijský James Gang (kytarista Joe Walsh, později i ex-Zephyr Tommy Bolin) s jeho kvalitními alby „Yer´ Album“ (1969, např.„Take A Look Around“, „Bluebird“, „Collage“, „Stop“), „James Gang Rides Again“ (1970, např.„Funk No. 49“, „The Bomber“, „Ashes, The Rain And I“), „Thirds“ (1971, např. „Walk Away“, „It´s All The Same“), „Live In Concert“ (1972) a „Miami“ (1974, např. „Do It“, „Cruisin´ Down The Highway“, „Wildfire“). Walsh později přestoupil k Eagles a Bolin k Deep Purple. Po rozpadu DPv roce 1975 natočil Tommy Bolin skvělé album „Teaser“ (např. „People People“, „Homeward Strut“, „Teaser“, „Wild Dogs“) se Stanley Sheldonem na baskytaru a coby hostem Janem Hammerem za klávesami. O rok později se ale předávkoval se drogami. V Kalifornii zase působili melodičtí souloví hardrockeři Three Dog Night, kteří prosluli hlavně cover verzemi, jako např. „One“ (pův. od Harry Nilssona), „Mama Told Me Not To Come“ od Randy Newmana, „Joy To The World“ od Hoyta Axtona, „Black & White“ od Greyhound, „Easy To Be Hard“ z Hairu nebo „Lady Samantha“ od Eltona Johna. Za nejlepší alba jsou považována „Three Dog Night“ (1968) a „Suitable For Framing“ (1969).

S přelomem obou dekád je spojena i nejdrsnější scéna žánru, která vybublala z podzemí města automobilů a které se říká lapidárně Detroit Rock. Byla vyvrcholením takzvaného „garage rocku“, americké odpovědi na bílé britské rhythm&bluesové party, jejichž invaze do USA zamotala hlavu celé americké pop music. První garage kapely jsou dnes téměř zapomenuty, zato ona druhá vlna, jíž představují níže jmenované formace, se naopak stala předmětem sporů a disputací, ohniskem vytváření mýtů a legend. Detroitské kapely byly - snad v reflexi na sladce pějící uhlazené černoušky, vypadávající z výrobního pásu Tamly Motown - těmi nejtvrdšími, které USA doposud poznaly. Jejich sound byl jednodušší a přímočařejší než u ostatních hardrockových skupin, proto bývají pokládány za jedny z nejvýznamnějších předchůdců punku.

Prvopočátky tohoto divokého stylu hledejme v písničkách rock´n´rollového zpěváka Mitche Rydera a jeho kapely The Detroit Wheels (v níž jen tak mimochodem působili dva pozdější exponenti detroitské hlučné kytary, Ted Nugent a Mike Pinera). Přestože z dnešního pohledu jeho nahrávky nepůsobí příliš drsně, převládá názor, že Ryder svým „little-richardovským“ chraplavým vokálem, opírajícím se o tvrdý ale jednoduchý sound skupiny, vlastně položil základ budoucího detroitského hard rocku. Jeho největší hity „Jenny Takes A Ride“, „Sock It To Me Baby“ a „Break Out“ pocházejí z let 1966 a 1967.

Základní skupinou Detroit rocku se stali levicoví radikálové MC 5 v sestavě Wayne Kramer (g, voc), Fred „Sonic“ Smith (g, ks, voc), Rob Tyner (voc, harm), Michael Davis (bg) a Dennis Thompson (ds). Byli známi jakožto členové kulturně-politické strany Bílých panterů Johna Sinclaira. Jejich koncerty to byla naprostá anarchie a chaos – zvukový i pódiový; často končily rozmlácením nástrojů á la The Who. O jejich legendárním živáku „Kick Out The Jams“ píše v knize „1000 alb která musíte slyšet než umřete“ kritik Stevie Chick zhruba toto: „Hvězdy obálky časopisu Rolling Stone The Motor City Five žili jako uprchlíci před policií ve vlastní hippie komunitě, a hlásali zlé, psychedelizované R&B a étos drog, zbraní a pouličního sexu. ´Kick Out The Jams´ bylo typickým dítkem noci rock´n´rollové revoluce z dílny drsných provokatérů, rozsévajících bílý hluk, ´tekutou zuřivost´ a kosmický jazz.“

Syrová alba „Kick Out The Jams“ (1969, live, např. „Kick Out The Jams“, „Come Together“, „Borderline“, „I Want You Right Now“, „Rocket Reducer No. 62 /Rama Lama Fa Fa Fa/“ a cover„Ramblin´ Rose“, pův. od Marijohn Wilkin), „Back In U.S.A.“ (1970, „Call Me Animal“, „The Human Being Lawnmower“, „Looking At You“, „Shakin´ Street“) a „High Time“ (1971, songy jako„Baby Won´t Ya“, „Miss X“, „Future/Now“, „Sister Anne“) jsou tvrdými kytarovými palbami a patří jedněm z nejdůležitějších rockových desek vůbec. Už jen z toho důvodu se Tynerova zvolávka „kick out the jams, motherfuckers!!!“ stala historickým axiomem a zároveň odpovědí na dotaz kteréhokoli mladého, nezasvěceného rockového fandy, co že to ti MC 5 byli vlastně zač. Za svůj vzor si tuhle partu zvolila spousta pozdějších punkových a hardcoreových kapel, velmi se k ní hlásili například další ohniví radikálové, soubor Rage Against The Machine.

Hned vedle MC 5 stáli anti-systémoví Stooges v čele s rockovou ikonou Iggy Popem, jenž je společně s K. Moonem (The Who) a P. Spectorem označován za největší úlet v dějinách rocku. Základními členy kapely byli v různých obdobích Ron Asheton (g, bg, voc), Scott Asheton (ds), Dave Alexander (bg) a James Williamson (g). „Nastrčenci“ (pojmenovali se dle komediálního seriálu The Three Stooges) vycházeli z muziky Doors a Velvetů - hráli velmi ostře a velmi tvrdě, přičemž základní složkou jejich performance byla hlavně provokace. A navíc stejně jakoMorrison i divoký Iggy se rád pařil v kožených kalhotách. Koncerty Stooges, kteří se považovali za rockové vyděděnce, prosluly svojí divokostí a syrovostí. Kapela byla neustále sjetá nebo ožralá, čemuž to stavu její členové říkali „Head 0“. Iggy vystupoval většinou svlečený do půli těla, občas vytáhl ptáka a jednou se při koncertě chtěl podfiknout rozbitou flaškou, což nakonec skončilo jen masivním pořezáním hrudi. Prostě performer jak má být – tedy člověk, kterému je absolutně všechno jedno. Zásadními jsou vlastně všechna alba téhle povedené party: „Stooges“ (1969, hity „1969“, „I Wanna Be Your Dog“, „No Fun“ plus téměřmorrisonovská meditace „We Will Fall“), „Fun House“ (1970, např. „Down On The Street, „1970“, „T.V. Eye“, „Dirt“) a pozdější masakr „Raw Power“ (1973, např. „Raw Power“, „Search & Destroy“, „Your Pretty Face Is Going To Hell“, „Gimme Danger“, „Penetration“), takto regulérní punková deska.

V Amboy Dukes měl zase hlavní slovo technicky velmi nadaný kytarista, ale taktéž šílenecTed Nugent. Skupina začala hrát už ve druhé polovině sixties, kdy zaujala syrovým albem „The Amboy Dukes“ (1967, např. „Young Love“, „Gimme Love“ plus covery „Baby, Please Don´t Go“, pův. od Big Joe Williamse a „Let´s Go Get Stoned“, známý v interpretaci Raye Charlese). Největším hitem skupiny byl  o rok později psychedelický úlet „Journey To The Center Of The Mind“ ze stejnojmenné desky  „Journey To The Center Of The Mind“ (1968, dále např.„Surrender To Your Kinks“, „Flight Of The Bird“). Amboy Dukes se pak postupně stali kytaristovým doprovodným bandem; z té doby pochází hutné desky „Call Of The Wild“ (1973,„Call Of The Wild“, „Ain´t It The Truth“, „Renegade“, „Canon Balls“) a „Tooth Fang And Claw“ (1974, songy „Hibernation“, „The Great White Buffalo“, „Sasha“, „Lady Luck“).

Po rozpuštění AD divous Ted Nugent postavil nový doprovodný soubor (častým spolupracovníkem se mu stal zpěvák a kytarista Derek St. Holmes) a začal vydávat kvalitní a velmi úspěšná alba, jako např. „Ted Nugent“ (1975 , mj. songy „Just What The Doctor Ordered“, „Motor City Madhouse“, „Queen Of The Forrest“, „Stormtroopin“, „Stranglehold“), „Free For All“ (1976, hit „Dog Eat Dog“, dále např. „Writing On The Wall“, „Turn It Up“, „Hammerdown“) nebo „Cat Scratch Fever“ (1977, hity „Cat Scratch Fever“, „Wang Dang Sweet Poontang“, „Home Bound“, dále např. „Sweet Sally“, „A Thousand Knives“, „Death By Misadventure“), přičemž nelze zapomenout na živák „Double Live Gonzo“ (1978, mj. „Yank Me, Crank Me“). Pak už to s invencí háratého kytarového blázna šlo poněkud dolů, takže snad ještě pár songů: „Weekend Warriors“, „Alone“ a „Wango Tango“. Nugent proslul nejen svým image člověka z doby kamenné, abstinencí (drogovou i alkoholovou) a téměř muhammad-aliovskou velkohubostí, ale taktéž kytarovými bitvami s jinými exponenty instrumentální ekvilibristiky, jakými byli např. Mike Pinera nebo Frank Marino z Mahogany Rush. Pro některé dnešní, mladé fanoušky britských kytarovek vysvětlím – ne, nemlátili se elektrickými kytarami po hlavách, nýbrž na ně sólovali.

Svým způsobem (hlavně tedy nadměrným hlukem) patřili k Detroit rocku i Grand Funk Railroad (později jen Grand Funk), přestože pocházeli z města Flint. V nejznámější sestavě čteme jména: Mark Farner (g, ks, voc, hlavní skladatel), Mel Schacher (bg) a Don Brewer (ds, voc), později přišel ještě Craig Frost (ks). Stejně jako předchozí party byli GFR nenáviděni kritikou ale milováni americkými fanoušky. Vycházeli z Led Zeppů, ale hráli mnohem primitivněji a kupříkladu za oceánem na kapelu britští posluchači pohlíželi se značným despektem. Přitom jejich syrový hlasitý sound měl své osobité kouzlo – tedy dokud vám nepopraskaly ušní bubínky nebo nepovolily střeva.

Z jejich alb vyberme první LP „On Time“ (1969, např. „Are You Ready“, „Time Machine“, „Can´t Be Too Long“, „Heartbreaker“), dvojku „Grand Funk“ (1969, např. „Mr. Limousine Driver“, „Winter And My Soul“, „Got This Thing On The Move“, „Please Don´t Worry“), třetí kus „Closer To Home“ (1970, např. „I´m Your Captain /Closer To Home/“, „Sin´s A Good Man´s Brother“, „Nothing Is The Shame“), dále nejprodávanější „Live Album“ (1970), klidnější „Phoenix“ (1972, songy „Freedom Is For Children“, „Gotta Find Me A Better Day“, „Rock´n´Roll Soul“), nejznámější desku „We´re An American Band“ (1973, hit „We´re An American Band“, dále např. „Black Licorice“, „Walk Like A Man“, „Stop Lookin´ Back“, „Creepin´“) či „Shinin´ On“ (1974, hity „Shinin´ On“, „Please Me“, „Gettin´ Over You“, „Destitute And Losin´“ a cover „The Locomotion“ od Carol Kingové). Pak už to nějak měklo (byť funkárna „All The Girls in The World Beware“ je tedy opravdu jízda jak prase), o soubor přestával být pomalu zájem a v roce 1977 to zabalil. I když na začátku eighties to zase zkusil…

Psychedelický hard rock mastila další detroitská formace Frost, kterou vedl zručný kytarista a zpěvák s příjemnou barvou hlasu Dick Wagner. Pro ilustraci si zkuste sehnat třeba skvostný debut „Frost Music“ (1969, např. songy „Mystery Man“, „Jennie Lee“, „Stand In The Shadows“, „First Day Of May“, „Who Are You?“, „A Long Way Down Down From Mobile“). O něco podobného se pokoušela také skupina Frijid Pink Gary Ray Thompsona (g) a Kelly Greena (voc). Měla jediný hit v tradicionálu „The House Of The Rising Sun“, který se objevil na jejím prvním LP. Z těch pár alb, která v první polovině 70.let natočila, bych vzpomenul právě jen na debut „Frijid Pink“ (1970, kromě uvedeného hitu ještě třeba „God  Gave Me You“, „Crying Shame“, „Music For The People“ plus „Heartbreak Hotel“, pův. od Elvise Presleyho) a dvojku „Defrosted“ (1970, např. „Sing A Song For Freedom“, „Pain In My Heart“, „We´re Gona Be There“, „Black Lace“). A co říci k další partě z moto-city, která si říkala Brownsville Station? Snad jen to, že hrála jakýsi pre-punk-blues-hard-rock´n´roll, byla hlasitá a vtipná, vedl ji brýlatý kytarista a skladatel Cub Koda a kromě pecek jako např. „Kings Of Party“ či „I´m The Leader Of The Gang“ se zapsala do rockové historie zejména songem „Smokin´ In The Boys Room“z alba „Yeah“ (1973, dále např. „Barefootin´“, cover „Lighting Bar Blues“, pův. od Hoyta Axtona)

Z Detroitu pocházel i vousatý hároš Bob Seger, ale jeho tvrdý bigbít byl z poněkud jinačího ranku. Ostrohlasý zpěvák a kytarista se svým Silver Bullet Bandem valil do lidí hard-bluesovou muziku, připomínající trošku tvrdšího Van Morrisona. Měl sice hit už v osmašedesátém („Ramblin´ Gamblin´ Man“), ale výrazněji o sobě dal znát se až v roce 1974 elpím „Seven“ (např. „Get Out Of Denver“, „Long Song Comin´“, „Cross Of Gold“) a o prosazení lze hovořit až v případě následující desky „Beautiful Loser“ (1975, např. mj. „Katmandu“, „Beautiful Loser“, „Fine Memory“, „Travelin´Man“, cover „Nutbush City Limits“, pův. od Tiny Turner). No, a pak už to šlo jak na drátku a platinovalo se a platinovalo. Zkuste živák „Live Bullet“ (1976), studiovky „Night Moves“ (1976, např. „Night Moves“, „Mainstreet“, „Ship Of Fools“, „Sunspot Baby“, „Come To Poppa“), nejslavnější „Stranger In Town“ (1978, např.„Hollywood Nights“, „Still The Same“, „Old Time Rock And Roll“, „We´ve Got Tonight“, „The Famous Final Scene“) a springsteenovské „Against The Wind“ (1980, hit „Against The Wind“,dále „Fire Lake“, „Her Strut“, „You´ll Accomp´ny Me“). A nutno podotknout, že se této sympatické houni dařilo i v eighties.

Členové detroitského souboru Black Merda o sobě tvrdí, že byli první černošskou rockovou kapelou. Ve svém psychedelickém kotli smísili hard rock, blues, soul i funk. Velmi dobrý je zejména debut „Black Merda“ (1969/70, např. „Over And Over“, „Cynthy-Ruth“, „Ashamed“, „Windsong“), ujde i deska „Long Burn The Fire“ (1972, např. „Lying“, „We Made Up“, „The Folks From Mother´s Mixer“, „Long Burn The Fire“). V souvislosti s Detroitem a jeho soulovou továrnou Tamla Motown musíme zmínit ještě jednu místní výbornou partu, která se jmenovala Rare Earth. Byla totiž první bílou rockovou kapelou, která s věhlasnou firmou podepsala smlouvu. Je tedy jasné, že hudebně muselo jít o jakousi fúzi mezi hard rockem, funkem a soulem, Rare Eearth se zaměřovali zejména na úpravy známých (bluesových i nebluesových) hitů jako například „Get Ready“, „What´d I Say“, „Tobacco Road“, „Feelin´ Alright“, „(I Know) I´m Losing You“, „Eleanor Rigby“, „Hey Big Brother“, „Born To Wander“, „I Just Want To Celebrante“v menší míře vznikaly i autorské věci (např. „If I Die“, „Nice To Be With You“). Kritici doporučují zejména alba „Willie Remembers“ (1972) a „Ma“ (1974, např. „Hum Along And Dance“, „Big John Is My Name“).

Pojďme na východ. A vezmeme nejdříve hlavní město USA a poté hlavní město světa.

Ve Washingtonu založily filipínské sestry June (g, voc) a Jean (bg, voc) Millingtonovy dívčí kapelu Fanny, ve které se později objevila i Patti Quatro (g, voc), ségra známé „Suziny“. Kapela produkovala spíše odlehčenější hard rock, známa je coververze „Wild Thing“ (původně od Troggs), nebo písničky „Charity Ball“, „Borrowed Time“, „Young And Dumb“, „I´m Satisfied“,„Buttler Boy“ či „Special Care“, převážně z 1. pol. 70.let. Ještě východněji v New Yorku existoval kromě New York Dolls a Kiss (viz glam rock), soubor zvaný Vanilla Fudge (viz. americký underground), který je dodnes znám jako coby určitý předchůdce art rocku.

A právě z „vanilkového nesmyslu“ vznikl velmi tvrdý nářez zvaný Cactus. Tahle parta, ve složení Rusty Day (voc), Jim McCarthy (g), Carmine Appice (ds) a Tim Bogert (bg, voc) dštila v hudebním slova smyslu oheň a síru. Velmi tvrdý a „masitý“ sound, jemuž vévodila děsivě kvílivá McCarthyho kytara a výborný křičený Dayův vokál. „Kaktusové“ byli obvykle pokládáni za americkou odpověď na britské Led Zeppelin, s čímž lze jistě souhlasit. Proslavili se zejména svými vynikajícími koncerty a neobešel se bez nich žádnej správnej fesťák. Část koncertu je slyšet na desce „Hot´n´Sweaty“ (1972). Osobně můžu doporučit skvělý debut „Cactus“ (1970, např songy „Let Me Swim“, „Parchman Farm“, „Feel So Good“, „Oleo“ a cover „You Can´t Judge A Book By The Cover“, pův. od Willie Dixona), jde i dvojka „One Way… Or Another“ (1971, např. „One Way… Or Another“, „Rock´n´Roll Children“, „Song For Aries“), nicméně existuje kompilačka „Cactology“, na níž si můžete většinu jmenovaných skladeb vyslechnout, včetně několika dalších skvělých pecek jako třeba „Bad Stuff“ či „Evil“. A po jejich vyslechnutí vám vinšuju, že ten kaktus sežerete i s bodlinama!

Jiný newyorský bigbít Good Rats, který vedli zpěvák Peppi Marchello a jeho brácha kytarista Mickey Marchello,také působil koncem 60. let a dokonce vydal LP. Na začátku další dekády to ale s kapelou vypadalo bídně, v jednu chvíli dokonce oba Marchellové zbyli jen sami. Nicméně obklopili se novými hudebníky a natočili svoji asi nejznámější desku „Tasty“ (1974, hitíky „Back To My Music“, Tasty“, dále např. „300 Boys“, „Injun Joe“, „Papa Poppa“). Po dalším LP „Ratcity In Blue“ (1976, mj. „Does It Make You Feel Good“, „Ratcity In Blue“, „Reason To Kill“) šel zájem o skupinu postupně dolů. V NYC se chytili i původně kalifornští Flamin´ Groovies, jimž se pro jejich tvrdé a syrové rhythm&blues říkalo američtí Stouni, viz. alba „Flamingo“ (1971, např. „Headin´ For The Texas Border“, „Road House“, „She´s Falling Apart“) a „Teenage Head“ (1971, např. „High Flyin´ Baby“, „Have You Seen My Baby?“, „Yesterday´s Numbers“, „Teenage Head“, „Whiskey Woman“).

Jestliže „planoucí drážky“ byly přirovnávány k Rolling Stones, o psychedelicky hardrockové kapele Dust se zase mluvilo v souvislosti s Black Sabbath, což lze sice potvrdit – ale jen částečně. Hrála v sestavě Richie Wise (g, voc), Kenny Aaronson (bg) a Marc Bell (ds) a každopádně doporučuji obstarat si jejich jediné dvě desky „Dust“ (1971, např. „From A Dry Camel“, „Chasin´ Ladies“, „Love Me Hard“, „Often Shadows Felt“) a „Hard Attack“ (1972, např.„Walk In The Soft Rain“, „Thusly Spoken“, „Learning To Die“, „Suicide“). Jo, a jen tak mimochodem - onen bubeník Marc Bell není nikdo jiný než Marky, budoucí bicman punkovýchRamones. A když už jsme ty ježoury jemně načali, tak určitým předchůdcem punku byla newyorská skupina The Dictators. Pokud tuto informaci chcete zkoumat blíže, zkuste „diktátorské“ desky „Go Girl Crazy!“ (1974, např. „The Next Big Thing, „Back To Africa“, „Master Race Rock“, „Weekend“ a cover „California Sun“, pův. od The Rivieras), slabší „Manifest Destiny“ (1977, např. „Exposed“, „Sleepin´ With The TV On“, „Science Has Gone Too Far“ plus cover „Search & Destroy“, pův. od Stooges) a skutečně punkovou „Bloodbrothers“ (1978, např. „Faster And Louder“, „No Tomorrow“, „Stay With Me“, „Slow Death“).

Hudebně cosi jako Kiss zkřížené s Cheap Trick předváděli Starz z New Jersey. Přestože ve svém středu měli kvalitního pěva Michaela Lee Smithe a jejich písničky byly vcelku dobře melodicky vystavěné, na rozdíl od comicsových strašičů nebo filadelfských vtipálků však příliš neuspěli. Holt asi šli tomu štěstíčku málo naproti. Zavzpomínejme na ně tedy alespoň poslechem elpíček „Starz“ (1976, např. „Live Wire“, „Boys In Action“, „/She´s Just A/ Fallen Angel“, „Over And Over“) či „Violation“ (1977, hit „Cherry Baby“, dále např. „Violation“, „Sing It, Shout It“, „S.T.E.A.D.Y.“). Během druhé poloviny sedmé dekády šla nahoru tvrdá newyorská kapela Riot, v níž byli hlavními figurami Mark Reale (g) a Guy Speranza (voc). Ona měla dokonce šanci stát se jedním z exponentů rodící se scény heavy metalu, ale spory s gramolabely ji vlastně zcela odrovnaly. Zkuste např. desku „Rock City“ (1977, např. „Warrior“, „Rock City“, „Overdrive“, „Tokyo Rose“). Přestože později hrála cosi jako speed metal a vědělo se o ní, nějaké větší úspěchy ji minuly.

V NYC usazení Britové z bývalé party Savoy Brown si dali název Foghat. Vedl je zpěvák a kytarista Lonesome Dave Peverett a je třeba říci, že se od svých blues-rockových kořenů postupně vzdalovali, až téměř přijali americký model AOR typu Boston. Za nejlepší řadovku je kritiky považována deska „Fool For The City“ (1975, songy „Slow Ride“, „Fool For The City“,„Save Your Loving /For Me/“ a cover „Terraplane Blues“, pův. od Roberta Johnsona), za slušné označují i LP „Night Shift“ (1976, např. „Night Shift“, „Burnin´ The Midnight Oil“) a nejpopulárnější je živák „Foghat (Live)“ (1978). V první půli seventies se ukazovala jako slušný příslib také skupina melodického hard rocku, říkající si Elf, s hlavními osobnostmi Ronniem J. Dio (voc) a Mickeyim Lee Soule (ks, g). Než ale stačila svůj talent rozvinout, téměř všechny hudebníky začlenil do svých Rainbow ex-párpl Ritchie Blackmore. Po Elf zbylo pár vinylů z nichž je ceněn zejména ten z roku 1974, nazvaný „Carolina County Ball“ (např. „L.A.“, „Ain´t It All Amusing“, „Rocking Chair Rock´n´Roll Blues“).

A dáme ještě jednu dívku. Na přelomu 70. a 80.let se začala prosazovat „nová Joplinka“, newyorčanka Pat Benatar, kytaristka a zpěvačka s blues-soulovým hlasem. No, s tou „novou Joplinkou“ nevím, nevím, nicméně rozhodně se Patiny desky dosti prodávaly. Slušně LP „In The Heat Of The Night“ (1979, např. „Heartbreaker“, „We Live For Love“, „Rated X“) a obrovsky dvojka „Crimes Of Passion“ (1980, hit „Hit Me With Your Best Shot“, dále např. „Hell Is For Children“, „I´m Gonna Follow You“, „You Better Run“, „Never Wanna Leave You“ a cover„Wuthering Heights“, pův. od Kate Bush) - tam se platinovalo velemocně. A dobře na tom byla „benatarka“ i v 80.letech.

Zvláštní připomínku si zaslouží také ze sabbatů vycházející Blue Öyster Cult, kteří byli známí svou souhrou několika kytar, mystickými a sci-fi tématy v textech a v nemenší řadě i spoluprácí s Patti Smith. Kapelu založil zpěvák, kytarista a klávesista Eric Bloom „jako pomstu 60. létům“. Vedle Blooma v ní ještě působili Donald Roeser (g, ks, voc), Allen Lanier (g, ks, voc), Joe Bouchard (bg, voc) a Albert Bouchard (ds, voc). BÖC opravdu nesnášeli sixties a libovali si mj. v image „nejhroznější noční můry Grateful Dead“ (nejspíš chodili na konzultace k Lou Reedovi). Soubor si také vydobyl pověst vynikajícími koncerty, na nichž mohli předvádět souhru a proplétání sól až tří kytar, což bylo doplňováno bohatou pyrotechnikou (no, ono vlastně, když to „modrou ústřici“ popadlo, tak ty kytary v rukách svírali úplně všichni, včetně bubeníka). Zajímavý je i fakt, že ač pocházeli z New Yorku, vizáží spíše připomínali jižanské rockery.

Za nejlepší bývají považována studiová alba „Tyranny And Mutation“ (1973), „Secret Treaties“ (1974), „Agents Of Fortune“ (1976), a melodické „Fire Of Unknown Origin“ (1981), a určitě potěší také živáky „On Your Feet On Your Knees“ (1975), „Some Enchanted Evening“ (1977) a „Extra Terrestrial Live“ (1982). Největšími hity kapely pak jsou skladby „Then Came The Last Days Of May“, „7 Screaming Diz-Busters“, „Wings Wetted Down“, „Hot Rails To Hell“, „The Red & The Black“, „Flaming Telepaths“, „Astronomy“, „Career Of Evil“, „This Ain´t The Summer Of Love“, „E.T.I. (Extra Terrestrial Intelligence)“, „Tattoo Vampire“, „Morning Final“, „R.U. Ready To Rock“, „Godzilla“, „Lonely Teardrops“, „Black Blade“, „Deadline“, „Lips In The Hills“, „Veteran Of The Psychic Wars“, „Burnin´ For You“, „Vengeance /The Pact/“, „Joan Crawford“ a samozřejmě klasika „(Don´t Fear) The Reaper“. Nejlepším coverem, který BÖC udělali, je pak předělávka starého tin-pan-alleyovského hitu “We Gotta Get Out Of This Place”.

V Bostonu na sebe upozornil The J. Geils Band, v němž působili dva vynikající instrumentalisté John Geils (g) a Richard „Magic Dick“ Salwitz (harm) a zpíval v něm Peter Wolf. Kapela do lidí řezala odpichový hard rock´n´roll, vycházející z rhythm&blues. Ceněnými alby jsou „The J.Geils Band“ (1970, např. „Hard Drivin´ Man“, „Wait“, „Cruisin´ For A Love“, „On Borrowed Time“), „The Morning After“ (1971, hit „Looking For A Love“, dále např. „I Don´t Need You No More“, „Whammer Jammer“, „Gotta Have Your Love“), živák „´Live´ Full House“ (1972) a studiovka „Bloodshot“ (1974, např. „(It Ain´t Nothin´ But A/ House Party“, „Give It To Me“, „Make Up Your Mind“, „Back To Get Ya“). Později, na začátku eighties měla kapela skočný hit„Centerfold“.

Další bostonská kapela již tvoří jeden ze základních kamenů světového bigbítu. DivocíAerosmith se proslavili surovým, valivým hard rockem vycházejícím z rhythm & blues a také svým rádoby cikánským image. Na pódiu visely pentle, šátky, potrhané hadry a vládl chaos a zmatek. Zpěvák Steven Tyler, navlečený jednou do leopardí kombinézy, podruhé do vodnického fráčku s cylindrem na hlavě, poskakoval po pódiu jako tajtrlík a řval na lidi svým vychlastaným hlasem, jenž vycházel z „jaggerovsky“ rozměrné huby. Frontmana pak doplňoval jeho kámošJoe Perry garážově znějícím, na kost ohlodaným kytarovým soundem. Kromě těchto dvou individuí v souboru ještě působili Brad Whitford (g), Tom Hamilton (bg) a Joey Kramer (ds). Všichni byli typickými produkty doby, takže jejich přístup k omamným látkám byl obdobný jako třeba u newyorských Dolls. Tyler a Perry se stali díky oblibě koksu jakýmisi bratry z bílé čtvrti - však se jim také určitou dobu říkalo „toxic twins“. Ani to však nemění nic na faktu, že „érošmiti“ svým špinavým zvukem kytar a zemitým vokálem ovlivnili spoustu tvrdých kapel z osmdesátek jako například metálisty Mötley Crue, W.A.S.P. nebo rebelské desperáty z Guns n´Roses.

 Za nejlepší alba bostonských chuligánů lze označit „Get Your Wings“ (1974), „Toys In The Attic“ (1975), „Rocks“ (1976) a živák „Live Bootleg“ (1978), mezi nejznámější skladby Aerosmith pak patří „Dream On“, „Mama Kin“, „Movin´ Out“, „S.O.S. /Too Bad/“, „Seasons Of Wither“, „Woman Of The World“, „Walk This Way“, „Sweet Emotion“, „Toys In The Attic“,„Adam´s Apple“, „Round And Round“, „Back In The Saddle“, „Rats In The Cellar“, „Nobody´s Fault“, „Last Child“, „Lick And A Promise“, „Home Tonight“, „Draw The Line“, „Kings And Queens“, „No Surprize“, „Chiquita“ a cover „Come Together“ původně od The Beatles. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let to ovšem se souborem vypadlo velmi chabě – osobní úpadek Tylera a Perryho se dostal do takové fáze, že Aerosmith několikrát ohlásili svůj zánik. Navíc Perry s Whitfordem na čas z kapely odešli. Prostě nikdo neměl ani tucha jak to s touhle pochybnou partou dopadne. A jak to vlastně dopadlo, to si lze najít v textu o Zasloužilých veteránech. Ještě ke kytaristovi Joe Perrymu a jeho sólovým deskám: ceněný je zejména debut „Let The Music Do The Talking“ (1980, např. „Let The Music Do The Talking“, „Shooting Star“, „Conflict Of Interest“), zbytek je průměr.

Ale zpět do amerických sedmdesátých let, konkrétně směrem na západ od Appalačského pohoří. Tam se místním tvrdým kapelám příliš nevedlo. Po ohijské „stonesovské“ partě Ram Jam zbyl snad jenom jediný opravdový hit – písnička „Black Betty“, původně od Leadbellyho, která se objevila na LP „Ram Jam“ (1977, dále např. „Let It All Out“, „Right On The Money“, „404“). Hnedle vedle z Indiany pocházela kapela Petra kytaristy a zpěváka Boba Hartmana. Prezentovala se jako křesťanská, snažila se mydlit cosi jako jižanský rock a byla víceméně průměrná. Proto z její boží tvorby uvedu jen eponymní debut „Petra“ z roku 1974 (např. „Wake Up“, „Storm Comin´“, „Parting Thought“, „Gonna Fly Away“). Později přešla na AOR-ový bigbít typu Foreigner. 

Memfiská formace Big Star dodnes úspěšně zápolí společně s Badfinger a Diamond Head o titul nejméně doceněné kapely dějin rocku. Vedli ji Alex Chilton (voc, g, ks) a Chris Bell (g, voc), dalšími členy pak byli Andy Hummel (bg) a Jody Stephens (ds, voc). Předváděla hlasitý, psychedelií nasycený hardrockový rachot s výraznou melodickou linkou. Natočila výborné album „No. 1 Record“ (1972, např. „Feel“, „Thirteen“, „Don´t Lie To Me“, „My Life Is Right“, „The Ballad Of El Goodo“, „When My Baby´s Beside Me“) po němž ovšem odešel Bell. Další elpí „Radio City“ bylo taktéž velmi dobré (1974, písně „Life Is White“, „Way Out West“, „Back Of A Car“, „O My Soul“, „What´s Going On, Ahn“, „September Gurls“), nicméně opět neúspěšné. Poté se „velká hvězda“ ještě několik měsíců plácala, dokonce dala dohromady materiál na další album, jenže to už neodvratitelně spěla k zániku. V 90. letech se o Big Star hovořilo jako o velké inspiraci hlukovců typu Hüsker Dü, Dinosaur Jr. nebo paisley undergroundů jako např.Replacements. Chris Bell už v polovině 70. let začal natáčet svoji sólovku, jenže v roce 1978 zahynul při autonehodě a z alba se objevil v prodeji jen jeden singl. Ceněné psychedelické album  „I Am The Cosmos“ (např. „I Am The Cosmos“, „Better Save Yourself“, „Speed Of Sound“, „You And Your Sister“, „I Don´t Know“) tak spatřilo světlo světa až na začátku 90.let.

Texaský Bloodrock hrál klasický psychedelický hard rock s klávesami (v některých fázích takový ten párplovský ze sixties). Vcelku to nebylo špatné, ale že by kapelu čekala nějaká extra sláva – přestože sekala dvě alba ročně -, to se říci nedá. Trochu věhlasu dobyl snad jen hororový hit „D.O.A.“. V půli dekády tedy zavřela krám. Připomeňme si „krvavou skálu“ v písních„Gotta Find A Way“, „Timepiece“, „Wicked Truth“, „Melvin Laid An Egg“, „Lucky In The Morning“, „Cheater“, „Jessica“, „Kool-Aid Kids“, „Hangman´s Dance“, „Crazy ´Bout You Babe“, „Magic Man“. Co alba jsou ceněna, hlavně první dvě „Bloodrock“ a „Bloodrock 2“ (obě z roku 1970). Něco mezi Rush a Nazareth předváděli zase Pavlov´s Dog ze St. Louis, i když to bylo způsobeno hlavně podobně pojatým stylem zpěvu, tedy rozechvělým vysokým chraplákem, kterým u „psů“ disponoval frontman David Surkamp. Soubor používal smyčců a dosti songů bylo pomalých tedy baladických. Jakž takž je známo album „Pampered Menial“, 1974, např.„Julia“, „Late November“, „Song Dance“, „Fast Gun“, „Natchez Trace“). Nu, a v drsné Oklahomě to zase drsně valili dosti neúspěšní Totty - např. LP „Totty“ (1977, songy jako „T-Town Tears“, „Crack In The Cosmic Egg“, „I´ve Done Made Up My Mind“, „Take Me Away, Jesus“).

V San Francisku vznikli jako břitva ostří Montrose kytaristy Ronnie Montroseho a zpěvákaSammyho Hagara. Kapelu přirovnávali mnozí nadšenci k Led Zeppelin, ale moc dlouho toto přirovnání nevydrželo, neboť se během tří let rozešla. Rozhodně ale patřila ve svém oboru k nejlepším v Americe. Zejména první album „Montrose“ s palbami „Rock The Nation“, „Bad Motor Scooter“ a „Space Station Number 5“ (1973, dále ještě „Rock Candy“, „Make It Least“) bývá pokládáno za jeden z nejlepších debutů v 70. letech. I dvojka, nazvaná „Paper Money“ (1974, hit „I Got The Fire“ dále např. „The Dreamer“, „Paper Money“ plus cover „Connection“, pův. od Rolling Stones) je stejný maso, ale v té době se bohužel stále více vyhrocovaly spory mezi Montrosem a Hagarem, až druhý jmenovaný v roce 1975 odešel. Hagara nahradil talentovaný Bob James a s ním za mikrofonem byla natočena slušná alba „Warner Brothers Presents… Montrose!“ (1975, např. „Twenty Flight Rock“, „Clown Woman“, „ All I Need“, „Dancin´ Feet“, „Black Train“) a „Jump On It“ (1976, např. „Jump On It“, „Music Man“, „Let´s Go“). Jenže v té době Ronnie cítil, že to tak nějak není ono a soubor jako takový skončil v šestasedmdesátém.

R. Montrose na konci dekády založil AOR-soubor Gamma, s kterým hrál do poloviny eighties (zkuste LP „Gamma 3“, 1982). Sammy Hagar se dal po odchodu z bandu na sólovou dráhu – vytvářel vcelku průměrný hard rock, zajímavý snad jen tím, že mu svým stylem zpěvu dodával určitého soulového nádechu. Na konci seventies na sebe upozornil albem „Sammy Hagar“ (1977, např. „Cruisin´ & Boozin´“, „Rock´n´Roll Weekend“) a hlavně singlovými hity „You Make Me Crazy“ a „Turn Up The Music“. To nejlepší lze nalézt na živácích „All Night Long“ (1978) a „All „Loud And Clear“ (1980). Měl i několik hitů v první půli 80. let jako např. „Your Love Is Driving Me Crazy“, „I Can´t Drive 55“ . Později proslul svým přestupem do Van Halen.

Potomky psychedelických Jeffersone Airplane byli zaprvé kalifornští Hot Tuna, kteří se v čele s Jormou Kaukonenem (g) a Jackem Casadym (bg) prezentovali velmi tvrdou formou blues s dlouhými sóly na kytaru. Ze songů jest možné vybrati písničky „Hit Single No. 1“, „Funky No. 7“, „I Wish You Would“, „Bar Room Crystal Ball“, z alb možná živé dvojalbum „Double Dose“ (1977). No a zadruhé samozřejmě Jefferson Starship Paula Kantnera (voc, g), Grace Slickové (voc) a Marty Balina (voc, g), coby pokračovatelé původních Jefferson Airplane. Ti v první polovině 70.let natočili tvrdé album „Long John Silver“ (1972, např. „Aerie /Gang Of Eagles/“, „Twilight Double Leader“, „Milk Train“ „The Son Of Jesus“, „Alexander The Medium“). Starshipse naopak zaměřovali na komerčnější formu tvrdého rocku a tak ani není divu, že vyprodukovali i něco velmi úspěšných desek. „Dragon Fly“ se ještě moc nechytala (1974, např. „Ride The Tiger“, „Come To Life“, „Hyperdrive“). Tou nejznámější je „Red Octopus“, přičemž z ní vyňatý singl „Miracles“ se octl na špici americké hitparády (1975, dále např. „Fast Buck Freddie“, „Ai Garimasü“, „Sweeter Than Honey“, „I Want To See Another World“). Chytlo se i dobré LP „Spitfire“ (1976, hit „With Your Love“, dále např. „St. Charles“, „Hot Water“, „Switchblade“, „Love Lovely Love“) a  bodovaly také písničky „Count On Me“ a „Runaway“, obě z podprůměrného alba „Earth“ (1978). Pak za mikrofonem  Balina vystřídal Mickey Thomas (zpěvák modelu Styx,Journey, Boston atd.) a další jakž takž úspěchy přišly s téměř AOR-ovými alby „Freedom At Point Zero“ (1979, např. „Jane“, „Things To Come“, „The Awakening“) a „Modern Times“ (1981, např. „Find Your Way Back“, „Stranger“, „Wildeyes“, „Save Your Love“, „Modern Times“). 

Acidoví výtečníci Quicksilver Messenger Service po svých ceněných prvních albech upadli do průměru – nicméně z desek z přelomu dekád lze vyjmenovat alespoň pár dobrých songů, jako například „Shady Grave“, „Fresh Air“, „Cobra“, „What About Me“. Situace se jakž takž zlepšila s deskami „Quicksilver“ (1971, např. „Song For Frisco“, „Play My Guitar“, „The Truth“) a svižnou „Comin´ Thru“ (1972, např. „Doin´ Time In The USA“, „California State Correctional Facility Blues“, „Forty Days“, „Mojo“). Poté se kapela rozešla a k určitému reunionu došlo v roce 1975, kdy byla realizováno album „Solid Silver“ (např. „I Heard You Singing“, „The Letter“, „Witches Moon). A poté zas na dlouhou dobu šlus.

Další z kalifornských acidických kapel, Grateful Dead, byla na začátku 70. let na svém vrcholu. V čele stále s ikonou, kytaristou a skladatelem Jerry „Captain Trips“ Garciou vytvářela cosi mezi tvrdým melodickým bigbítem, folk-rockem a country. Koncerty s dlouhými improvizacemi stále patřily k jejím majstrštykům, však také velmi oblíbenou deskou z tohoto období je 3LP „Live Europe 72“ (1972, např. „Truckin´“, „Sugar Magnolia“, „One More Saturday Night“, „He´s Gone“, „Prelude“, „Jack Straw“). V roce 1973 zemřel klávesák a zpěvák Ron „Pigpen“ McKernan a pod vlivem nových příchozích (mj. klávesisty Keitha Godchauxe) byl v „instrumentálních“ sedmdesátých letech v tvorbě kapely znát příklon k art a jazz rocku, v textových tématech se objevovaly témata mysticismu. Jedná se o desky „Wake Of The Flood“ (1973, např. suita „Weather Report Suite“, dále třeba „Stella Blue“), „From The Mars Hotel“ (1974, např. „China Doll“, „Scarlet Begonias“, „Money Money“) a zejména eklektické „Blues For Allah“ (1975, např. „Help On The Way/Slipknot!“, „The Music Never Stopped“, „Blues For Allah“, plus suita „King Solomon´s Marbles“). Pak už to bylo nějak tak slabší, navíc K. Godchaux zahynul v roce 1980 při autonehodě. Kupodivu v roce 1987 slavili „deads“ comeback s průměrnou deskou „In The Dark (1987, hit „Touch Of Grey“, dále např. „Hell In The Bucket“, „Throwing Stones“). Kapela skončila v okamžiku, kdy její „kapitán, všemi tripy ošlehán“ Jerry Garcia zakončil svoji světskou pouť v roce 1995. Grateful Dead jsou dodnes v Americe velkým kultem.

Losangeleští Little Feat v čele s výborným zpěvákem Lowellem Georgem a klávesistou Billem Paynem se zase prezentovali směsí tvrdého rhythm&blues, jižanského boogie a country-rocku. Z tohoto ranného období bych doporučil desky „Little Feat“ (1971, např. „Snakes On Everything“, „Brides Of Jesus“, „Crack In Your Door“, „Truck Stop Girl“), „Sailin´ Shoes“ (1972, např. „Easy To Slip“, „Got No Shadow“, „Teenage Nervous Breakdown“,, „Cold, Cold, Cold“) a „Dixie Chicken“ (1973, např. „Dixie Chicken“, „On Your Way Down“, „Kiss It Off“, „Fool Yourself“). LF pak na dalších albech sice pokračovali ve stejném hudebním modelu, takže si připomeňme jen několik výborných songů – „The Fan“, „Rock´n´Roll Doctor“, „Day Or Night“, „Romance Dance“. Dobré bylo ještě album „Time Loves A Hero“, ovlivněné jazz-rockem, (1977, např. „Hi Roller“, „Time Loves A Hero“, „Day At The Dog Races“, či „Red Steamliner“). A aby to bylo komplet i s představou jak skupina hrála naživo, zkuste live-double „Waiting For Columbus“ (1978). Bohužel, v roce 1979 zemřel Lowell George na infarkt (způsobený nadužíváním drog) a kapela se rozhodla dál nepokračovat.

Jedním z nejúspěšnějších amerických souborů se stal i kalifornský Steve Miller Band, vedený multiinstrumentalistou a skladatelem Steve Millerem. Ačkoliv obratně míchal blues, rock, country a soul, přesto když si poslechnete jeho písničky ze sedmé dekády, většinou slyšíte pop rock - občas tvrdší, občas měkčí. Miller se blýskl deskami „Number 5“ (1970, např.„Going To Mexico“, „Jackson-Kent Blues“), veleúspěšnými „Joker“ (1973, hit „The Joker“, dále např. „Sugar Babe““, „Shu Ba Da Du Ma Ma Ma Ma“, „Evil“), „Fly Like An Eagle“ (1976, hity„Rock´n Me“, „Fly Like An Eagle“, dále např. „Take The Money And Run“, „The Widow“) a „Book Of Dreams“ (1977, hit „Jet Airliner“, dále např. „Jungle Love“, „Winter Time“). V roce 1982 měl Miller hit „Abracadabra“. Velmi široký hudební prostor obsáhla ve svých písničkách i indiánská skupina Redbone z LA, kterou vedli bří Loly Vegas (voc, g) a Pat Vegas (bg) – pohybovala se od rhythm&blues, přes cajun, „swamp-rock“, pop-rock, funk až téměř ke stylu disco a to ještě občas nechala zaznít něco kmenových bubnů. Dodnes je znám zejména song„Come And Get Your Love“, z dalších věcí připomeňme třeba „Maggie“, „The Witch Queen Of New Orleans“, „Jerico“, „Message From A Drum“ či „Niji Trance“.

Jiní slavní zástupci kalifornského bigbítu a „swamp rocku“, Creedence Clearwater Revival se po úspěšném roce 1970 začali skladatelsky pomalu vyčerpávat. První to pochopil rytmický kytarista Tom Fogerty a v jednasedmdesátém kapelu opustil. Zbylí členové – John Fogerty(voc, g), Stu Cook (bg, bvoc) a Doug Clifford (ds) – pokračovali ještě sezónu jako trio, ale rozpad byl prakticky nevyhnutelný. Poslední bodkou za kariérou CCR se stal syrový živák „Live In Europe“ (1972). Ze sólových počinů Toma Fogertyho lze snad zmínit průměrnou desku nazvanou prostě „Tom Fogerty“ (1972, např. „Good Bye Media Man“) a jeho mini-hit ze čtyřiasedmdesátého „Joyful Ressurection“. To John Fogerty na tom byl lépe – jeho swamp-rock-country desky se prodávaly mnohem více. Uveďme například „The Blue Ridge Rangers“ (1973, písně „Hearts Of Stone“, „Jambalaya“, „She Thinks I Still Care“) a tvrdší a lepší „John Fogerty“ (1975, hit „Rockin´ All Over The World“, který později nahráli i Dave Edmunds neboStatus Quo, dále např. „The Wall“, „Travelling High“, „Flying Away“, „Almost Saturday Night“). John se pak ze žebříčků na deset let vytratil, ale v roce 1985 slavil big sukces s albem „Centerfield“ (hit „The Old Man Down The Road“).

Prog-rockový Spirit z LA se po dobrém začátku 70.léty jen tak propotácel. Postupně ho opustily jeho největší hvězdy. Nejprve odešel kytarista a zpěvák Randy California, který už v roce 1972 natočil vcelku ucházející bigbítovou desku s mnoha covery „Kapt. Kopter And The (Fabulous) Twirly Birds“ (např. „Downer“, covery „I Don´t Want Nobody“, pův. od Jamese Browna a „Day Tripper“, pův. od Beatles). Pár let po něm se poroučel také zpěvák Jay Ferguson, který vešel ve známost díky průměrnému LP „Thunder Island“, které obsahuje většinou nevzrušivý AOR (1978, např. „Thunder Island“, „Losing Control“, „Love Is Cold“).

V LA se dala dohromady i superskupina Detective, v níž se mj. sešli zpěvák Michael Des Barres (ex-Silverhead), klávesista Tony Kaye (ex-Yes) a kytarista Michael Monarch (ex-Steppenwolf). A vůbec to nebylo špatné – zeppelínský hard rock smíchaný s funkem – ale band vydržel pouhé dva roky a rozešel se. Jako připomínku dejte výbornou studiovku „Detective“, kterou produkoval Jimmy Page (1977, např. „Recognition“, „Got Enough Love“, „Grim Reaper“, „Nightingale“, „Wild Hot Summer Nights“). Též dvojka „It Takes One To Know One“ je vcelku ucházející (1978, např. „Fever“, „Help Me Up“, „Something Beautiful Has Died“, „Competition“).

Melodický hard rock s výrazným soundem kláves měli v popisu práce i losangeleští Legs Diamond. Ale ať se snažili seč mohli, stali se pouze malým kultíkem – a nikdy ne hvězdami. Seznamte se s nimi na deskách „Legs Diamond“ (1977, např. „Stage Fright“, „Satin Peacock“, „Rat Race“, „It´s Not The Music“) a „A Diamond Is A Hard Rock“ (1978, songy „Woman“, „I Think I Got It“, „A Diamond Is A Hard Rock“). Z Austrálie se do Kalifornie přistěhoval hezounRick Springfield, jenž se díky roličkám v TV-seriálech stal záhy teenagerskou hvězdou. Z té doby snad zůstaly v podvědomí naprdlý singl „Speak To The Sky“ a už o něco solidnější písničky „American Girls“, „We´re Gonna Have A Good Time“, „It s Driving Me Crazy“ plus cover „Eleonor Rigby“ od Beatles. Comeback se mu povedl s AOR-ovým albem „Working Class Dog“ (1981, hit „Jessie´s Girl“, dále např. „I´ve Done Everything For You“, „Love Is Alright Tonite“, „Hole In My Heart“).

Další kapela si z týpků jako je třeba hore Springfield dělala srandu. Velmi extravagantní téměř kabaretně-divadelní show totiž předváděli blázniví The Tubes (San Francisco), kteří na podiích spolupracovali s dívčí taneční skupinou. Ulítlé oděvy (někdy i „ne-oděvy“), boty na 50-ti centimetrové podezdívce, kozy ven, klobouk strýčka Sama a kalhoty z americké vlajky – prostě bylo na co se koukat. Parodovali úplně všechno – subkultury, porno, politiky a politiku, japíky a americký konzum, média (najmě bednu). Nejvíce (vy)ceněna jsou alba „The Tubes“ (1975), „Young And Rich“ (1976) a „Remote Control“ (1979), mezi největší hity nebo zajímavé songy kapely patřily skladby „White Punks On The Dope“, „Up From The Deep“, „Haloes“, „Mondo Bondage“, „Boy Crazy“, „Don´t Touch Me There“, „Tubes World Tour“, „Young And Rich“, „Prime Time“, „Turn Me On“, „Be Mine Tonight“, „Love´s A Mystery“, „Telecide“, „Don´t Want To Wait Anymore“. Zahráli si i v disco-filmu „Xanadu“ (1980) a velký hit měli v r. 1983 s písní  „She´s A Beauty“. Z blízkého Oaklandu pocházela kapela Yesterday & Today (později název zkrátila na Y & T) zpěváka  a kytaristy Dave Menikettiho. Než přešla na heavy metal natočila dvě průměrné desky z nichž o něco lepší je ta druhá „Struck Down“ (1978, např. „Struck Down“, „Nasty Sadie“, „Pleasure In My Heart“, „I´m Lost“).

Zajímavou figurou byl v Los Angeles působící, obtloustlý herec a zpěvák Meat Loaf, kterého dostala do podvědomí diváků a posluchačů role v transvestitské komedii „Rocky Horror Picture Show“ (1974, režie Jim Sharman). Se svým dvorním skladatelem Jimem Steinmanem pak prorazili albem „Bat Out Of Hell“ (1977, např. „Bat Out Of Hell“, „You Took The Words Right Out Of My Mouth“, „Two Out Of Three Ain´t Bad“, „Paradise By The Dashboard Light“), v němž je na vcelku melodické písničky naroubován tvrdý podklad. Později se dobře prodávalo i průměrné album „Deadringer“ (1981, s duetem M. Loafa a Cher „Dead Ringer For Love“). Samotný Steinman pak zplodil psycho-hororový epos „Original Sin“ (1982, mj. „It´s All Coming Back To Me Now“, „My Little Red Book“), který vyšel pod jménem hypotetické skupiny Pandora´s Box.

V Kalifornii producenti vkládali velké naděje do nové „joplinky“, zpěvačky polského původu vystupující pod pseudonymem Genya Ravan. Tyto naděje se ale bohužel nenaplnily – možná, že byl její vokální výraz té Janis až příliš podobný. To nakonec můžete posoudit na albech „Genya Ravan“ (1972, např. „Lonely Lonely“, „Flying“, „I Hate Myself“), a výborných „They Love Me, The Love Me Not“ (1973, např. „When You Got Trouble“, „You Got The Blue“, „Under Control“, „Missy /Mister/“, „Keep Me Growing“), „Goldie Zelkowitz“ (1974, např. „Whipping Post“, „Little By Little“, „Breadline“, „Walkin´“, soulový cover „Hold On I´m Comin´“) a tvrďárně „Urban Desire“ (1975, např. „Back In My Arms Again“, „Cornered“, „Darling I Need You“, „The Knight Ain´t Long Enough“, „Messin´ Around“).

Z L.A. pocházela také skupina ulítlých divoženek Runaways,což byl v podstatě výtvor „mclarenovského“ manažéra Kim Fowleye. Občas byly označovány i jako punk. Nejslavnější sestava je tato: Cherie Currie (voc), Joan Jett (voc, g), Lita Ford (g, voc), Jackie Fox (bg, voc) a Sandy West (ds, voc). Kapela se pyšnila hitovkou „Cherry Bomb“ a pozdějším albem „Queens Of Noise“ (1977, např. skladby „Queens Of Noise“, „Take It Or Leave It“, „Born To Be Bad“). Pokud máte rádi jednoduchý hard rock´n´roll asi neohrnete nos nad živákem „Live In Japan“ (1977). Jinak dalšími odvazovými kousky byly songy jako např. „Blackmail“, „You Drive Me Wild“, „Wait For Me“, „Don´t Go Away“. Z některých členek Runaways se pak v následující dekádě na sólové dráze staly hvězdy (Joan Jett, Cherie Currie a Lita Ford) – například z Cherie Currie díky mizerné desce „Beauty´s Only Skin Deep“ (1978, např. „Call Me At Midnight“, „I Surrender“, „Science Fiction Daze“). Největší star se ale stala z Joan Jett. Už na přelomu let 1979-80 vznikla v punkové produkci její dobrá debutová deska „Joan Jett“ (např. písně „Bad Reputation“, „Make Believe“, „You Don´t Know What You´ve Got“ a cover „Do You Wanna Touch Me? /Yeah!/“, původně od Gary Glittera). Proslavila se ale až albem „I Love Rock´n´Roll“ (1981). Měla tam takovou tu „I Love Rock´n´Roll“. Jak jinak.

Nyní bych chtěl zmínit kalifornskou partu, o které rozsáhleji píši v textu o průkopnících heavy metalu. Ona totiž sice hrála hard rock, ale v určitém aspektu v Americe plnila funkci, kterou v Anglii plnili AC/DC - funkci jakéhosi můstku, který k tvrdému rocku, jež v té době poněkud ztrácel pozice, přivedl nové posluchače. Jmenovala se Van Halen a vedli ji dva mladí imigranti, bráchové z Amsterdamu Eddie van Halen (g) a Alex Van Halen (ds). V kapele ještě působiliDavid Lee Roth (voc) a Michael Anthony (bg). Na tomto místě uvedu pouze výborné debutní album „Van Halen“ (1978, cover-hit „You Really Got Me“, původně od Kinks, dále „Running With The Devil“, „Ain´t Talkin´ ´Bout Love“, „Jamie´s Cryin´“, „I´m The One“, „Little Dreamer“), ostatní naleznete ve výše zmiňovaném textíku.

Aj Kanada vhodila do hardrockové arény několik svých akvizic. Z Winnipegu pocházeli The Guess Who Burtona Cummingse (ks, voc) a Randy Bachmana (g, voc), kteří hráli ve druhé půli sixties jakousi směs melodického beatu, rhythm&blues a psychedelie – v té době byli nejslavnější kanadskou kapelou. I jejich verze hard rocku byla víceméně hodně melodickou záležitostí (občas hozená do jižanského rocku a dokonce i do jazzu) a přinesla jim velký sukces. Zejména pak v roce 1970, kdy vydali dvě svoje nejznámější alba „American Woman“ (hity „No Time“, „No Sugar Tonight“, „When Friend´s Fall Out“ , „Humpty´s Blues“ a pochopitelně píseň „American Woman“, kterou dnes známe hlavně v interpretaci L. Kravitze) a „Share The Land“ (songy „Share The Land“, „Hand Me Down World“, „Hang On To Your Life“, „Three More Days“, v pozdější reedici ještě „Palmyra“). V té době odešel Bachman a  je třeba říci, že s kvalitou alb to šlo postupně dost dolů. Přesto kapela do svého rozpadu v roce 1975 natočila ještě několik dobrých kousků jako např. „Rain Dance“, „Sour Suite“, „Heartbroken Bopper“, „Clap For The Wolfman“, „One Way Road To Hell  nebo „Dancin´ Fool“. Výborná je i koncertní deska „Live At the Paramount“ (1972).

Odšedší Randy Bachman posléze s bráchy Robbiem (ds) a Timem (g, voc) a Fredem Turnerem (voc, bg, g) založil ve Vancouveru „nejtlustší kapelu světa“ B.T.O. neboli Bachman-Turner Overdrive. Ta se prezentovala čímsi, co kritici nazývali „dřevorubecký rock“ – hard rockem s názvuky country. Občas to bylo šmrnclé aj těmi Creedence CR. Z tohoto období pochází první vcelku úspěšná deska „Bachman-Turner Overdrive ll“ (1973, např. „Taking Care Of Business“, „Welcome Home“, „Let It Ride“). Nejlépe na tom byli „bachmani“ v polovině seventies, když Tima vystřídal kytarista Blair Thornton a soubor vydal alba „Not Fragile“ (1974, hit „You Ain´t Seen Nothing Yet“ dále např. „Not Fragile“, „Rock Is My Life, And This Is My Song“, „Roll On Down The Highway“, „Sledgehammer“, „Givin´ It All Away“), „Four Wheel Drive“ (1975, např. „Four Wheel Drive“,, „Hey You“, „She´s A Devil“, „Lowland Fling“) a „Head On“ (1976, např. „It´s Over“, „Average Man“, „Lookin´ Out For No. 1“, „Take It Like A Man“). Dodnes největšími hity BTO jsou písničky „Taking Care Of Business“ a „You Ain´t Seen Nothing Yet“(té druhé jmenované české máničky říkaly „koktavá“, možná si ji vybavíte).

Five Man Electric Band z Ottawy mastil bigboš někde mezi Guess Who a Creedence Clearwater Revival – tedy občas „swamp“, občas hard a občas pop-rock. Rockeři zřejmě znají hit „Signs“ z desky „Good-Byes And Butterflies“ (1970, dále např. „The Moonshine /Friends Of Mine/“, „Hello Melinda Goodbye“, „Dance Of The Swamp Woman“), ale dovolil bych si upozornit ještě na některé další skladbičky z období přelomu dekád jako např. „Absolutely Right“, „Country Girl Suite“, „Julianna“ nebo „I´m A Stranger Here“. Za vtělení Jimiho Hendrixe se považoval kytarista a zpěvák Frank Marino, který vedl montrealskou skupinu Mahogany Rush, v níž ho doplňovali ještě Paul Harwood (bg) a Jimmy Ayoub (ds). Je pravda, že jak na stylu a struktuře skladeb, tak i v textech byl vliv kytarového mága silně cítit. Proto se také milý a k uzoufání neoriginální Frank stal jenom výborným epigonem. Příkladem takové té nefalšované „hendrixovštiny“ jest deska „Child Of The Novelty“ (1974, např. „Look Outside“, „Talkin´bout A Feelin´“, „Child Of The Novelty“, „Chains Of (S)pace“, „Thru The Milky Way“) a možná ještě psychedelické elpí „Strange Universe“ (1975, např. „Land Of 1000 Nights“,  „Tales Of The Spanish Warrior“, „Moonlight Lady“, „Dancing Lady“, „Tryin´ Anyway“, „Dear Music“). Ale na druhou stranu to pan Marino zmáčknout tedy uměl – hlavně naživo. U Mahogany Rush  si kritici cení nejvíce alb „World Anthem“ (1977, např. „The World Anthem“, „Requiem For A Sinner“, „Broken Heart Blues“, „Try For Freedom“, „Look At Me“) a zejména „Live“ (1978, mj. „The Answer“, „Electric Reflections Of War“ a jak jinak hendrixovský cover „Purple Haze“).

Podobný název měla i kapela z Toronta, která si říkala Rush. Její kořeny ležely v zeppelínskéma grand-funkovském hard rocku, přičemž vynikala kvalitní instrumentací – o tu se starali Geddy Lee (voc, bg), Alex Lifeson (g, ac g), Neil Peart (ds). Lee vládl až nepříjemně vysokým, vřískavým hlasem a basovou ekvilibristikou, Lifeson seznamoval posluchače se správně „hnusnými“ kytarovými sóly, a Peart byl tím nejpřesnějším bubeníkem na světě. Vysoké instrumentální schopnosti skupinu přímo předurčovaly k tomu, aby se po prvních, drsných albech s písněmi vyznačujícími se víceméně běžnou stopáží (tak do 7 minut mj. „Working Man“, „Before And After“), vrhla na předlouhé suity. Snad i proto se později kapela Rush přihlásila k pompéznímu art a progresivnímu rocku a podrobněji se o ní zmíníme právě v tomto žánru. Pokud se ale ještě přidržíme onoho prvního, tvrdého období, tak z oněch prvních tří alb je za nejlepší považována dvojka „Fly By Night“ (1975, např. „Anthem“, „Beneath, Beetween And Behind“, „By-Tor And The Snow Dog“, „In The End“, „Fly By Night“). A připomeňme si též trojku „Caress Of Steel“, kde se již začalo se suitami (1975, např. „Bastille Day“, „Lakeside Park“plus suita „The Fountain Of Lamneth“).  Na závěr prvního (a nikoli posledního) textu o Rush uveďme ještě dva majstrštyky ze závěru tohoto období - studiovou desku „2112“ (1976, suita„2112“, dále např. skladby „A Passage To Bangkok“, „Tears“ a „Something For Nothing“, „The Twilight Zone“) a živé double „All The World´s A Stage“ (1976). No, a pak už se mládenci vrhli na ten art a progressive rock. 

Mezi hard rockem a folk rockem se pohybovala skupina Heart, kterou ve Vancouveru založily sestry Ann a Nancy Wilsonovy, původem z Kalifornie. Jestliže tmavovlasá Ann dokonale vládla svým hlasem, blonďatá Nancy byla zručnou kytaristkou a vyloženě machrem na mandolinu (což dobře vyzní zejména v coveru „The Battle Of Evermore“, původně od Led Zeppelin). Kapela se prosadila hned na začátku své dráhy se singly „Magic Man“ a „Crazy On You“ a prvním albem „Dreamboat Annie“ (1976, kromě jmenovaných singlů ještě třeba „Dreambot Annie“, „Soul Of The Sea“, „/Love Me Like Music/ I´ll Be Your Song“). Nejznámější skladbou z tohoto období je singlovka „Barracuda“ z kvalitní desky „Little Queen“ (1977, dále např. „Love Alive”, „Little Queen“, „Treat Me Well“, „Dream Of The Archer“), ceněným elpíčkem pak „Dog And Butterfly“ (1979, např. „Dog & Butterfly“, „Mistral Wind“, „Heartless“, „Lighter Touch“). Heart zažili megaúspěšný comeback v polovině osmdesátých let s albem svých největších hitů a také se singly „Never“, „These Dreams“ a „Alone“.

Melodický hard rock hrával se svou kapelou i zpěvák a kytarista Pat Travers, přičemž mihotavé okamžiky slávy zažil až po svém přestěhování do Londýna. Ale jen mihotavé. On snad ani nebyl špatný, jenom prostě s mnoha dalšími vcelku zaměnitelný. Asi si stačí sehnat nějakou best-ofku, kde naleznete songy z let 1976-82 jako například „Stop And Smile“, „Stevie“, „Rock´n Roll Suzie“, „Life In London“, „Heat In The Street“, „Boom Boom /Out Go The Lights/“, „Snortin´ Whisky“, „I La La la Love You“, „Amgwanna Kick Booty“ či „I´d Rather See You Dead“. A další vyslanci ze země javorových listů? Už toho moc nezbývá - V Evropě asi nejméně známými kanadskými hardrockovými skupinami byli montrealští April Wine (např. songy „The Roller“, „I Like To Rock“, „Just Between You & Me“) a Charlee kytaristy Waltera Rossiho (LP „Charlee“, 1972, např. „A Way To Day“, „Wizzard“, „Lord Knows I´ve Won“, „Wheel Of Fortune Turning“) a trio z Toronta Triumph (skladby „Rocky Mountain Way“, „Lay It On The Line“, „Hold On“, „Magic Power“).

A Mexiko? Čas divých Molotovů ještě nepřišel, spíše se hledělo k Santanovi. Podobným soundem jako tento věhlasný kytarista (ještě navíc zkombinovaným se swamp rockem á laCCR) se prezentovala např. mexická skupina La Revolución De Emiliano Zapata. Znám je hit s všeříkajícím názvem „Nasty Sex“.

V kostce jsme si tedy vyjmenovali některé severoamerické kapely hard rocku. K žánru samozřejmě patří ještě další party jako Alice Cooper, The Tubes, Kiss či New York Dolls, ale jelikož se svým vzhledem přihlásili k tehdejšímu blýskavému designu glamu a glitteru, zmiňujeme je v kapitole Glam rock.